|
A kdyby z kukátka
tam na mých dveřích
které jsem přelepila
smutečním oznámením
se jen tak pro nic za nic
cizácké oko objevilo
Na nahé tělo nahonem
obléknu župan muže
který se propadl
až k epitafům na hrobě.
A taková to bývala
vážení lidé, paráda
a taková to bývala
no, ehmm, láska. Teď lokty prošoupané
a v kapsách zbytek tabáku.
Co víš a nepovíš
tomu kdo za kukátkem
má místo očí bulvy
tak medicínsky strohé?
Tak zase raději: nečekám návštěvy
včera mi někdo šlápnul
tak trochu rozmarně
na křehkou skořápku.
Jsem jenom jazyk, pane
plazím se, hbitý slepýš
prachem a vlhkem taky
hlavně však dopředu.
Tam na kopci
kam dorazím
za bůhvíkolik hlemýždích
a zmijích dní
si do okna domu v průčelí
červený muškát postavím
aby se vědělo
že zase bydlím. Že ve mně
řeka kroutivá až k vrbám dorostla
že znovu oplývám
tlustými rybami
co jen tak na palec
když budeš chtít
si ulovíš.
| 
