|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Odešla jsi z Klecan
od panen právě pohozených
do rudého vápna.
V téže chvíli
se plochá země nahrbila,
praskl ohař z porcelánu
a čas měl ústa -
zuby plné ran.
Zaťal je do tvých stehen - -
a půlil tě jako jablko,
jak lomovou horu,
jež spolkla hvězdu nad vrcholem.
Tak jsi zastlala první svlečku,
ulehla k ní navečer... - -
a byl křest pozdních návratů
vším, co zůstalo letmo psáno
do živůtků jepic.
A nikde, nikde koniklec
nad stopami od podkov,
když do tebe padal sníh - -
... to si zima
do ničího hlasu
vykotlala dům - -
v něm ostrý tón,
který vyhojil flétnu
a do větru nařízl píseň.
|
|
|