|
|
|
Yazoo - Only Yazoo (The Best Of) Autor: Hynek (Občasný) - publikováno 17.12.1999 (16:39:40), v časopise 18.12.1999
|
| |
Kompilace již neexistujících skupin - toť oblíbený způsob jak bez větších nákladů naplnit poloprázdné pokladny nahrávacích společností. Co na tom, že daná formace má již na kontě takových výběrů z řadových desek několik (nemluvě o těch podezřele levných z všelijakých stánků a pokoutných obchůdků) a všechny se až na pár skladeb takřka neliší? A tak se vesele vydávají a samozřejmě též prodávají různá Best Of, The Very Best Of, Greatest Hits, Singles Collection, popřípadě Gold Ballads a tak dále. Kompilaci Only Yazoo potažmo firmu Mute Records však z takovéto levoty obviňovat nelze. Jedna z nejméně doceněných kapel osmdesátých let, Yazoo žádnou takovou desku na kontě ještě neměla a rozhodně již bylo na čase, aby se něco takového na trhu objevilo. Na druhé straně je ale také pravda, že nedávno vydaný výběr není na rozdíl od britských krajanů The Mission podpořen žádným reunionem, natož koncertním turné, takže z čisté lásky k fanouškům a hudbě to také nebude, ale budiž. Yazoo - to bylo uskupení dvou zdánlivě neslučitelných osobností. Světlovlasého skřítka Vince Clarkea, zakládajícího člena Depeche Mode, beznadějně zamilovaného do všech těch černých umělohmotných krabic vyluzujících umělý, syntetický zvuk a objemné brunety Alison Moyetové, toužící zpívat "v syrové bluesové kapele". Výsledkem se stala jedinečná kombinace mihotavých syntezátorů, elektronických bicích a výborného altu, vzdávajícího hold černošské muzice. Moyetová byla vším, jen ne pouhým zpívajícím nástrojem pod producentsko-skladatelským bičem svého kolegy. Rovným dílem skladeb přispěla na obě řadová alba, která stačili Yazoo vyprodukovat, než se stačili navzájem znechutit svými diametrálně odlišnými názory na hudbu. Traduje se, že píseň Happy People, zpívaná Vincem Clarkem, kterou na výběru budete hledat marně, byla tou příslovečnou poslední kapkou, která přiměla Moyetovou k odchodu. Ten byl oficiálně oznámen spolu s vydáním druhé desky, You And Me Both, v roce 1983. Alison Moyetová se poté vydala se střídavými úspěchy na sólovou dráhu a Vince Clarke v roce 1985 založil populární duo Erasure, jehož desky však teprve od poloviny devadesátých let dosahují kvality hudby Yazoo. Těžko říci, kolik je na světě skupin, jejichž nejhorší píseň se zároveň stala jejich největším hitem. Takovým je i první singl Yazoo, Only You. Sladká balada, s aranžmá evokujícím zlaté časy her pro osmibitových počítače ZX Spectrum či Atari XL, se stala terčem často ještě diskutabilnějších coververzí, vzpomeňme kupříkladu na tuzemské Lunetic. Přesto netřeba při poslechu úvodní skladby lámat hůl nad celou kompilací. I když osobně bych si výběr skladeb představoval trochu jinak, na kvalitě se tato věc příliš neodrazila. Pokud totiž vybíráte z dvou alb, na kterých nenaleznete slabou skladbu, nedá se ani nic zkazit. Za vcelku příjemné osvěžením lze také považovat synti-funkovou píseň State Farm, neobsaženou na žádné z desek, horší je to už s "novinkami", remixy tří největších hitů datované rokem 1999. Pokud nakonec dáte přednost koupi jedné či obou řadových alb, nebudete se v noci budit ze sna kvůli tomu, o co jste přišli. Z hlediska dnešních zvukových možností samozřejmě lze mít k lecčemu výhrady, nicméně si myslím, že i na sklonku tisíciletí mají Yazoo současnému posluchači co říci.
Yazoo - Only Yazoo (The Best Of), 1999, 63 minut, vydala firma Mute Records CS
|
|
|