|
|
|
| |
sny jako historky o městě
sny jako historky o městě dřív se i hryzalo když nebyl ostrý kámen z břicha ti visela pupeční šňůra slizká a popínavá jak Jackova fazole nešla navázat zpátky to nejde ale šachové figurky se ztrácí od pinčlů něco se vykousne zbytek odrolí se starou kůží a já jsem stál v Zámeckém parku v minovém poli na nebi díra v působivém šedém hlenu mraků na hladině jezírka podobná díra po mně jako bych už skočil a voda se nezalila
historky o městě protože Adam trousí v ulicích hrudky červené hlíny jak psí hovínka město rudlo dorudlo, hnědlo, šedlo svítila Billa ty jsi svítila zajel jsem k vám do pavučin, vrátil se oleptaný a panelové vzniklosti svítily jako nepomíchané tempery na paletě trochu nedomrlé vzniklosti se objevily po mém příjezdu po cestách tvými vlnami tempery na paletě se milovaly až nešlo rozlišit barvy svítící okna vzniklosti se mrštila třeštivě jak suché slzy lehl jsem si do vzpomínek na trávník a pokoušel se nevnímat venčení psů
dírou v šedém hlenu mraků propadl měsíc a nabral mě na rohy nikdy mi nebylo podobně hlen zezelenal a krásou zvěčněl v díře po měsíci jsem zahlédl tvojí panenku a něžně proskočil Jako by sněžilo Zkometil jsem Zjančil Proletěl nad mořem a řekou a vlhkem klína a uhasil se v čaji nikdy mi nebylo jinak
nad tím vším reklama a zrcadla a kluk a holka chtějí ta zrcadla zamknout do skříní jenomže nakonec stejně do té hltavé tmy zamykají sami sebe zatímco zrcadla trpělivě čekají před skříní až Rozcuchaní vylezou
Jindy jsi měla mrazivým větrem tak křišťálové tváře, že mít kladívko popraskal bych je do pavučin které v nich stejnak spaly Už jsme si patřili a bylo to bez rampouchů a daleko předtím jsem stál v Zámeckém poli a počítal si pinčly svítila Billa ty jsi nebyla rozťal jsem poklopec a mezi mnou a hladinou stála šňůra zlaté vody jako by se ta pupeční dala navázat zpátky ze mě i z hladiny prýštila šňůra zlaté vody věděl jsem, že dojde a došla ani hladina nestoupla přestal jsem být tělem té vody, přestal jsem být parkem šachovnicí, šlachami chodníku byla zima měl jsem dva pinčlíky a věž a sen- historku o královně a ty dva pinčlové byli plus a mínus a já si nechtěl vybírat věž byla kamenná nechtěl jsem do ní před bránou by čekala zrcadla tak jsem začal vyprávět sen -historku- o královně Zaslechla jí
Nikdy mi nebylo jinak
ani při porodu ani když praskla skořápka od vajíčka ani když klouzalo
už pro zvuk písmen táhne teplo od laponek
|
|
|