Den utichl v noční smích se probouzí
Slova zlověstná mi nepřijdou chrabrá
Nemohu žít leností tvých snah žádných
Něco mě trochu v koutcích úst pobouzí
Kůže má potem po útěcích tak chladná
U kolébky postávám a sudiček vábných
Se nedočkám
Rada snadná mě poučí špatně opraví čárku ve větě končící
Najednou
Se ptám
Kafe si dám do dlaní nečistých
Sladit pak nemusím
Hořkost si užívám na něj se podívám
Koutkem…přes černé nalíčené řasy nevidím
Jen strach v Tobě rodící se slast po doteku letmém
Se otočím víc uzřím tvé tělo tančící
Bez hudby mlčící na kostkách dlažebních
Upadáš do snů se vznášíš sázíš na zítřek růže do země prohřáté…
Den utichl snad se tak probudíš (doufám)
Slova nech pohádkám dětským (už je znáš nazpaměť)
nemohu vzít na sebe tvou podobu (jsi o tolik hezčí)
Něčím mě lehce krutě pobudíš (a přesto Tě mám ráda)
Nestaneš se díky mně světským (ne, to ani nechci)
U kolébky bez sudiček pobudu (snad vydržím)
Za dlouhá léta pozbudu všech smutku vrásek nakonec usnu já
Kdo se tak má
Být sudičkou svému dítěti
Námět prodám
Draze a budeš se mít ….. mámu ctít…na pomníku zarostlém…
|