Vio (Občasný) - 4.3.2004 > Dovolím si vyjádřit se trochu obšírněji. Na úvod bych uvedl, že se chci pokusit o smířlivý tón, protože absolutně nemám zájem na rozdmýchávání nějaký osobních sporů. A nikdy jsem neměl, coby redaktor. Ale mám pocit, že jsem do nich tlačen. Nicméně si uvědomuji, že některé mé výroky nejsou dokonalé a dotyčná osoba si je osobně vzít může. Leč můžu pouze upřímně říct, že to tak není myšleno
Ještě bych poprosil, aby si následně zmíněné paralely nebrali někteří lidé osobně, protože budu mluvit hodně obecně a ne o konkrétních lidech a případech.
První bych se chtěl dotknout onoho volání po stejném právu na prostor jistého druhu poezie, vedle jiného druhu poezie. Myslím si, že toto volání je neopodstatněné. Teď někomu zaskočilo, ale nechte mě dokončit myšlenku Myslím si totiž, že nikdo nikdy nikomu tady neupíral právo na existenci jeho poezie. Každá poezie má své místo... ať ji dělíme, jak chceme. Třeba na špatnou a dobrou. Vtip je v tom, že prostorem pro setkávání všech druhů poezie je tzv. "Váš prostor". A tady nikdo žádné poezii právo na život upřít nemůže a nedělá to. A pak existuje redakce, která se dle svého svědomí snaží vybírat co možná nejobjektivněji díla, jež považuje za kvalitní. Ponechme zatím stranou erudici redaktorů. Redakce se v této chvílí stává jakousi porotou ve veřejném prostoru. A činí selekci. Je to přímo povinnost redaktorů vyplývající ze stanov redakce. Teď uvedu pár příkladů. Myslím si, že nikdo nebude pochybovat o tom, že třeba na hypotetickém filmovém festivalu např. filmy Slunce, seno a tři tečky režiséra Trosky před porotou neobstojí ve srovnání s díly např. Felliniho či kohokoliv z uznávaných filmařů. Dokonce je skoro jisté, že Troška by se na podobný festival ani nehrnul. Přesto mají jeho filmy (někdo by řekl filmy středního proudu) právo na život a jsou divácky úspěšné. Jenže neposouvají hranice umění dál ani o píď, na rozdíl od filmů Felliniho. Stejně tak asi těžko bude Karel Gott obhajovat svou účast na výstavě společně s Picassem. A nabízejí se další paralely. Možná to přirovnání trochu pokulhává, ale tak nějak cítím já úlohu redakce.
Druhá věc je erudice redaktorů. Myslím, že za všechny v redakci můžu říct, že si nikdo z nás nehraje na profesionály a kazatele nezpochybnitelných pravd. Hodnocení uměleckého díla je vždy do značné míry subjektivní, ale lze dosáhnout poměrně velké míry objektivity a o to se asi všichni snažíme. Někdy hůře a někdy lépe. Ale taky jsme jenom lidé. A snažíme se taky doplňovat si vzdělání v této oblasti. A mám pocit, že některým čtenářům připadá, že je to spíš na škodu. Chtějí tím snad říct, že vzdělání zatemňuje mysl? Jsme ve středověku? Někdy mi to připadá jako sdělení, že když si přečtu knihu o botanice, přestanu vnímat krásu květin. To je přece holý nesmysl. Ale když slyším z některých úst slovo intelektuál použít jako nadávku, nestačím se divit. Když budu mluvit za sebe, domnívám se, že jako autora mě těžko někdo může obvinit z necitlivosti či z neschopnosti vnímat poezii. Já se přece k onomu poznávání věcí v pozadí propracoval taky přes praxi. Podsouvat někomu, že přečtením jakéhosi Hrabáka (mimochodem pochybuji o tom, že jsem někde tvrdil, že jsem ho četl, ale to je jedno) či Mukařovského, se mu jeho rozhled zúží. To je přece popření celého smyslu vzdělávání! Tento princip já odmítám přijmout. Dále si myslím, že vcítění se do básně je jistě důležitou podmínkou pro její hodnocení, ale ne jedinou a samospasitelnou. Je spousta dalších měřítek vedoucích k objektivnímu hodnocení. A já odmítám dílo hodnotit jen na základě toho, že ve mně vyvolá nějaký pocit. Takové měřítko bude vždy nedostatečné. Odmítám taky hodnotit pocity autora. Pokud má být báseň dobrá, měla by vycházet z člověka (měl by v ní být cit, pocit či jak to chcete nazvat), ale to ji ještě nedělá automaticky kvalitní. A právě zde nastupují ona objektivní měřítka, kvůli kterým je potřeba studovat i tu šedivou intelektuálskou teorii, kterou mnozí pohrdají.
Co jsem tím chtěl vlastně říct? Že si nemyslím, že když někdo řekne, že redakce je jednobarevná a nedává do časopisu takové a takové věci, nemusí to být nutně pravda. Já si totiž nemyslím, že redakce jednobarevná je a že mají všichni její členové stejný vkus. Myslím si, že se redaktoři opravdu snaží hodnotit díla objektivně. A podotýkám, že toto je můj názor, ale netvrdím, že si tento traktát činí právo na jedinou a absolutní pravdu a nemůže se jistě v některých svých závěrech mýlit
Tolik můj a snad nejen můj postoj. Co se stane teď? Otvírám prostor k další diskusi.