SOKYNĚ

Do Tvé nicoty jsem zasvětila

své jméno,

ve stejných očích vidím útěchu,

strach i hněv.

Má krev Ti pokropila

Tvé roucho,

šťastně čekáš na bolestný zpěv.

Padám Ti k nohám celá,

a s pláčem otázku svou už nemohu dát.

Otazník nad hlavou

jako svatozář se ztrácí,

společně s mou duší nahoru jdou...