|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Nejprve tedy originální text něžného starce, jemná přírodní poezie:
Vilém Závada
V ranním oparu
Vyvěrá řeka z hory zelené
A cudně v pancíř skal se odívá.
Obejde slunce vrchy kamenné
A zálibně se na ni zadívá.
Vysvleče se sebe mrak po mraku
Až v oslnivé nahotě se skví.
Najednou zatmí se ti ve zraku:
K milence milenec se přiblíží.
V blaženství sladkém trne příroda
A vlaze zavane to od lesa.
Když slunci mladému se voda vzdá,
A v mze stříbrné jde za ním v nebesa.
A nyní úprava zvrhlého mladíka, poezie světská a maloměšťácká:
Václav Mráz
S ranním oparem
Vyvěrá voda z roury nachové
a cudně v porculán se odívá.
Obejde dívka stěny kachlové
a zálibně se na mne zadívá.
Vysvleče ze sebe hedváb povlaku
až v oslnivé nahotě se skví.
Leč náhle zatmí se jí ve zraku,
když ústa k polibku se přiblíží.
V blaženství sladkém trne pyj
a dušně zavane to od baru.
Raději však doma holka blij,
zůstávám sám v krvém oparu.
|
|
|