(Bez názvu, protože název mi někdo odoperoval pryč..)
Ten nejhorší patolog s tou nejlíbeznější tváří
tenkým řezem
oddělil mi víko od hlavy;
dlouhou hadicí
vysál všechen její obsah
a rozmotal uzle mozkových hemisfér.
Jako by ani netušil,
co drahocenného drží v ruce,
všechnu tu černošedou tekutinu
plus pár provázků
vyhodil z okna na dlažbu.
Proto dnes zametám listí,
které do zítřka
vítr rozfouká i s perlami
až k prasečinci.
Před očima pusto
a na temeni otisk zubů*
-to svědomí,
z dob, kdy mne ještě hryzalo.
Šťávu v hlavě tak tvoří jen vzpomínky
na tu sladkokyselou iluzi
a víru ve svůj obsah.
* ale klidně to mohla být i zubatá..
|