|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
... a tak, jako před 3000 lety, i dnes jsme stejně mocní. S jedním rozdílem. Tehdy jsme byli jen MY a lidé. Ale dnes už tady nejsme jenom my, jsou tu také ONI…Půl zvířata-půl lidé, obdařeni bestiální silou, lidskou inteligencí, převyšující vše doteď poznané. Ikdyž jsme je vlastně stvořili my, odloučili se od nás, a teď jsou nám rovnocennými soupeři v boji, který nemá konec…Možná je to jeden z důvodů, proč existujeme…Naši věrní sluhové - Vlkodlaci/Lycanti, chcete-li, už nejsou s námi, a co hůř, stojí proti nám. Ale nebude to ani jeden z nás, a ani jeden z Lycantů, kdo převezme jedné noci vládu nad oběma klany. Bude to Vyvolený - Vampýr, z rodu Lycantů…O něj obě strany usilují. Kdyby se objevil na straně lykantů, byl by to konec nás všech, alespoň tak to vidí Wallace - Nejstarší a nejmocnější z nás. Obává se toho tak moc, že je schopen obětovat cokoli, aby našel a dostal na naši stranu vyvoleného. A jestli se mu nepovede ho k nám přivést, raději ho zabije, než aby se ho zmocnili lykanti. Chce obětovat naši jedinou naději na získáni opětovného vůdčího postavení ve světě. To mu však my - větev dávného vampýřího domu Dark Blood nemůžeme dovolit. Ale obávám se, že se budu muset rozhodnout, jestli zvolit smrt Wallace, a tím šanci na vedení vampýrů nebo řád a podvolit se vůli našeho vládce…ať už bude budoucnost jakákoli, vím jedno. Blížící se úplněk přinese rozbřesk jedněm, a soumrak jiným…
White se podíval na Leika,a lehkým kývnutím hlavy dal příkaz k postupu. Skupina postupovala pomalu a obezřetně, protože bylo jisté, že v jedné z těch uliček se schovávájí Lykanti. A že jich tam není málo, o tom svědčila krev na stěnách a stropě. „Bezpochyby mají Lykanti rádi tyhle hrůznosti“ - křikl Leiko, když překračoval zakrvavený rozbitý dveřní rám. White odpověděl - „Čím dřív ty bestie najdem a uklidíme, tím líp.“ „Holt to není aristokracie, jako my! Jde vidět, že jsou trochu pozadu, co se kultury týče…heh!, za chvíli začnou zabíjet na veřejnosti, a bude to úplně v pr…“ - nestihl dokončit, neboť v té samé chvíli se poklop kanálu rozlétl a z jeho útrob vyskákala parta Lykantů. „Formace“ - vykřikl White s polo otevřenými ústy, jako by ho ani trochu neudivilo, že byli v obklíčení Lykantů. Byli všude okolo, ale upíři věděli, že jejich velitel skupiny má situaci, jako vždy, pevně v rukou. Útok Lykantů byl veden s nezvyklou přesností a rychlostí, jenže ani to nestačilo, aby byli vampýři oslabeni. Zazněly výstřely a výkřiky, teď už ne zvířecí, ale lidské. „Zastavte palbu“ - zakřičel White „Cole, zkus ho“ Cole stáhl ruku k hrdlu jednoho z Lykantů, aby se ujistil, že je mrtví. Vtom se Lykant bleskurychle vymrštil, chytil Cola za ruku a trhl. Cole vykřikl bolestí a zařval - „Kurváá, zabte ho!“ na to samozřejmě zareagoval White a jako první otevřel znova oheň, za ním padala dalši salva kulek. „Ani ho nezkoušej, je tuhej. Tolik stříbra by nevydržel ani Wallace“ - Odvětil Leiko. „Ukaž mi tu ruku, - „Hmm, není to nejlepší, ale dá se to. Myslím, že to spravíme. Je sice zlomená na třech místech, a ani nevím, jak se to tomu Lykantovi povedlo, ale máš štígro, že seš upír, jinak bys o tu ruku přišel.“ Colova ruka se začala pomalu přestavovat, kosti se znovu spojily, a rány zacelily. Na Whitovi bylo vidět jisté znepokojení. Přemýšlel, jak mohli Lykanti předvést v bitvě takový výkon, když byli bez vedení již skoro 450 let. „Měli bychom se vrátit a podat hlášení, ale něco mi říká, že máme jít dál do stok. Myslím, že tam najdem jisté…odpovědi. Ano...jdeme!“ - řekl rozhodným tónem a vyrazil.
|
|
|