Koukají na nás očima, ve kterých není ani stopy po zlobě

nebo zklamání z nedávného kopance do žeber (od blízkého obzvlášť bolí).

Dívají se přímo do očí..

a hloub,

až tam dovnitř,

až dovnitř těla a možná hloub

tím nevinným pohledem,co říká

nic proti tobě nemám a chci tě mít rád.

Tomu říkám čistota.

Opřou si o tebe celé tělo a nebojí se,

že je necháš spadnout,

a ty nenecháš,

protože miluješ

tu jejich lásku k sobě i ke světu.

Dohání tě k slzám,

a věříš, že i žížala na cestě po dešti je velký zázrak,

připomínají ti to nejlepší na světě

co ještě existuje...

co existuje v nich...

v DĚTECH.