Infantilita
v makromolekulární struktuře skutečnosti
v mikrokosmu bytí
v erudované touze po nevědění
v maximálním využití volnosti gravitačních zákonů
v rozleptané kyselině
v labyrintu vystavěném ze snů a reality
v opojných pokrmech z božských rukou
v destrukci tvého vlastního já
tak tam možná taky
v lísání k předoucí motorové pile
v sladkosti cyankálí
v otevřené náruči čehokoliv
tak tam možná taky
v davové psychóze jediného člověka
v multikultuře polymeru
ve světle bez žárovky
a v soustavně ústavně přerušovaných
pracech na usmíření bůžků
železobetonu
tě nalézám
ty má
mazlivá
infantilito
„ A když se mě ptali o čem to je a já odpověděla, že o ničem, začali se smát, protože si mysleli, že si z nich dělám legraci, že přece básník nemůže psát „o ničem“, nemůže psát bez toho, aby to dohromady nedávalo nějaký smysl. Měli pravdu, dělala sem si z nich legraci, ale právě tím, že to bylo o ničem…“ [J.R. ve svých pamětech vzpomíná na nesmyslné otázky novinářů po smyslu]
|