|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
VÍDÁM TĚ
(Mým Múzám)
Vídám Tě –
ale neznám jména,
kdes byla? – někam založená
do střípků vzpomínek,
hluboko do svědomí –
snad jenom kamínek,
pomněnka, povědomí,
že jsem Tě znal.
Ale znám Tě?
Stále dál neznám jména,
kdo jsi? – jen chvíle zatrápená,
okamž ik bez rozuzlení,
uzel na kapesníku,
otazník bez vysvětlení…
Od pólu až k rovníku
Tvůj pohled dech mi vzal.
Vídám Tě –
ale neznám jména,
kde jsi? – touhou provoněná
mizíš mi, a zas zítra, a zas jen naoko,
snad jako vitráž sluncem prosvícená,
svatá, lehce hlavu skloníš, úsměv:
“Že mě nedohoníš!?”
abych se vzdal.
I.Š.
P-6, 4. února 2004 |
|
|