Soumrak se šine pozvolna krajinou

poslední zbytky světla mizí

srdce mé tluče pod černou hladinou

v láhvi utápím nastálou krizi

Soumrak se pozvolna dostává blíže

už se sem sápe skrze město

dávno již zbavil se zemské tíže

jenom teď nevím kterou jít cestou

Soumrak mi pozvolna na záda dýchá

a slyším již za sebou temnoty hlas

ať táhne k čertu ta lidská pýcha

vždyť každému jednou se zastaví čas

Soumrak pozvolna šlape mi na paty

ale co na tom sejde v dnešní době

jeden je chudý jiný zas bohatý

beztak skončíme v podobném hrobě

Soumrak mi postupně do duše vchází

temnota v myšlenkách je jako doma

kdo s čím zachází tím také schází

už vůbec nezvládám nastálé koma

Soumrak tak pozvolna rozlil se kolem

zas cítím jak život další se ztrácí

porota zasedá za velkým stolem

smrt už se těší zas bude mít práci