Montrealer (Občasný) - 4.2.2004 > Andulka> Tvoje smůla (anebo spíš štěstí) je v tom, žes ten manický stav osobně sama neprožila. Pak bys mluvila jinak. Trvalo to až do středy odpoledne, pak se to začalo mírnit. Co a jak bude zítra, ví Bůh. Léky mám... naštěstí. Tak ahoj, nekočičko. Já se nestydím. Já se bojím... že se to může opakovat. Pak by to bylo vopravdu zlý.
Reportáž zbavená svéprávnosti - přesnějc to neumím nazvat. Já se vlastně divi, že jsem přitom vůbec mohl psát... a dělal jsem nesmírné množství překlepů.
Představ si, že bych v tom stavu utratil třeba dvacet tisíc. Byl bych toho schopnej, jenže jsem je naštěstí neměl... a nemám.