Touha si kráčí hrdě s květem pokušení
po prachu prvních červánků
chci se rozpít v horkém dešti
sladkých třešní ve spánku
Cosi v hluboké propasti vzpomínek
mi napovídá - "jdi pryč"!
...ale mně se ještě nechce z jeviště
Zastavte oponu!
Jen jednu větu - pár tahů štětcem
co řeknou vše dnešku i pro příště
Nemám odvahu...
Prázdný pohled do tahů mistra malíře
...i jahody se rozkutálí po syšících
stopách minulosti
Nevidět! Neslyšet! Stát!
Má přednost touha, co jí praskaj kosti!
Prosím, naplňte pro ni bláhovou nadějí prázdné talíře!