Něžná sluneční chapadla

mžourajícího dne

proplétají se s mými vlasy

a nafialovělou oblohou

brodí se skrz mlhu

pán nebe mrká

třpytivými řasami

zatím cudně, naivně

stíny mizí a zase se utvářejí

vbíhají do zlatomodře posněžené silnice

noří se do ní

a broukají si prosincový, ospalý blues