Zapomněl jsi snad?

Spalující žár udusaných cest

a nekonečné lány

kukuřice

ráno jako večer

krok za krokem

kilometr za kilometrem

tou zemí podivnou

a všude, všude prach.

Zapomněl jsi snad

jak jsi s úlevou vítal déšť,

a pak se po kolena

bořil v blátě

které mlaskalo

jako nechutný žrout

a polykalo tvé tělo,

po dva dlouhé měsíce

kdys neměl kousek suché

uniformy?

Zapomněl jsi už

na ten strašný den

kdy poprvé, jen nesměle,

sychravým ránem

přilétly první vločky,

poslové smrti,

předzvěst konce,

konce nadějí,

konce života?

Navěky bude tě budit

smrtelný strach

jako tenkrát

když mrazivou noc

prořízlo mohutné Uráá

a pak ta strašná řež

a hory potrhaných těl

jako bys loutky poházel

na předprseň zákopů,

pach smrti

který otupil tvé smysly.

Dají se zapomenout

zoufale nechápavé oči koní

zkosených dělostřelbou

a zlámané šavle kozáků?

Vši a blechy a filcky… 

Zapomněl jsi snad

na ohořelé údy

prosebně čnící k nebi

a na ten šok

když nebe nepomohlo?

Pro ten srdceryvný křik,

který ještě dnes

budí tě ze sna,

už kvůli sobě

slib

že nikdy nezapomeneš.

****************************************