Marek se propadá do temnoty a provází ho zvuk deště, který stále více nabývá podoby dunění bubnů při pohřebním rituálu. . Na posteli s ním ležela žena oblečená ve zvláštních průsvitných šatech potřísněných krví. Najednou ji uvedla do pohybu démonická síla, vztyčila se a položila mu bledou ruku na tvář. " Chceš se se mnou milovat?" zeptala se. "Nikdo se to nikdy nedozví. Nemohla bych svědčit proti tobě, jsem slepá." Potom k němu otočila tvář a on uviděl, že nemá oči. V prázdných důlcích byla ta nejhlubší tma jakou kdy viděl. "Jsem tvoje, Marku. Jsem jenom a jenom tvoje." 

Neprobudil se s výkřikem, ale s naprosto zoufalým vzlykem. Seděl na kraji postele, tvář měl v dlaních,  plakal...