Děj se odehrává několik tisíc let po zániku naší civilizace blíže neurčenou katastrofou. Ve filmu zazní pouze tolik, že stejné nebezpečí hrozí i nové civilizaci, která se dostala na naši úroveň. Vše se točí kolem odhalování města Hradce Králové. Hlavní hrdina Šimon ho hledá podle nedopsaného eposu z doby před katastrofou. Hradec je v eposu zmíněn jen na několika místech, zato však s detailním popisem okolí, které však za tisíce let pokryla zem. Společně s Šimonem se na vykopávkách podílí také jeho žena Hannah a dvacetiletá dcera Linda. Klíčovým pro ně je Protektor - zástupce země, na jejímž území vykopávky leží. Může je obhájit, nebo také nemusí. Není potvrzeno, že na tomto místě Hradec skutečně stál. Do děje vstupuje i mladý Martin, Šimonův oblíbenec a zároveň jeden ze stovky archeologů, kteří řídí dělníky při jejich práci a vše detailně archivují. Obdivuje Šimonovu činorodost a zalíbí se Lindě.
Hlavní myšlenkou je neustálé opakování historie, všudypřítomná lidská podlost a naopak odhodlání a víra v to, že jim dokážeme vzdorovat. Postranními motivy pak jsou nechtěně komické situace, ke kterým dochází při dešifrování původního účelu objevených věcí, epos jako poslední památka staré epochy a první památka té nové, jehož bližší obsah se neřeší, rozhovory Lindy s Martinem o vzdělanosti lidstva, které vždy přežívá pouze s hrstkou učenců. Z posledního motivu však vychází i hlavní motiv vlády země, jíž Protektor slouží a která chce zjistit celou pravdu o eposu. Má mnohem více informací než Šimon a k závěrům jí stačí několik střípků, z nichž existence eposu, vyrytého na zdech Hradce, je nejdůležitější. Tím by se potvrdilo, že se jedná o Hradec.
Další zajímavou rovinou jsou Šimonovy sny, v nichž přichází na skutečné účely nalezených věcí, ale které jsou vždy něčím absurdní. Většinou je to vnímání velikostí věcí tak, jak sny realitu deformují. Motiv, který vše rámuje, propojuje snovou realitu, Šimonovu skutečnost a naši přítomnost, je chlapec, jehož očima Šimon ve snech vnímá. Ten by měl děj i uvést. Jeho pohledem na dnešní město bychom překonali několik tisíc let do Šimonovy doby. Ve finální scéně pak vezme Šimona se sebou k nám, aby zde pomohl neopakovat chyby lidstva. Šimon totiž objevil během vykopávek jeden fakt:
Šimon: Oni byli úplně stejní.
Protektor: Cože?
Šimon: Úplně! Stejná civilizace jako my. Na chlup stejná.
Protektor nedbá dalšího zjištění, že Hradec je naprosto neporušen, což se nezdá ani archeologům a dává podle instrukcí vlády souhlas k vykopávkám. Protektor též zmíní při pohledu do složek i něco z Šimonova života. Trochu snílek, proslulý obchodník. Obchodoval, aby si vydělal na archeologické práce. Účastnil se již několika odhalení měst z naší doby. Všechna byla však zničená válkami nebo rabováním. Stal se čestným profesorem několika univerzit. Několikrát již o vykopávky zde žádal.
Šimona v rozhovorech s Hannah neustále pronásleduje představa, že i jejich svět by mohl být zničen stejnou katastrofou, o níž však mnoho neví. Spojuje je především archeologie. Žijí spolu přes dvacet let, oběma táhne na padesát. Linda díky nehodě objeví pod povrchem spleť panelových domů. Po jejich odkrytí se rozhoří mezi Šimonem a Hannah spor o to, zda jsou panelové domy skutečně vrcholem naší architektury. Další z komických momentů, které odstup několika tisíc let přináší.
Jinak se však lidé nezměnili. Martin, který Lindu z panelových domů zachrání, si stojí za tím, že Šimon je jeden z mála praktických lidí z Univerzity, kterou studuje. Je to však pouhá přetvářka. Jak je Protektor tušeným zlem, Martin se schovává za přetvářku vyššího kalibru. Ve finální scéně pak sehraje klíčovou roli.
Nebráním se několika dialogům Protektora s vládou, ač bych ji radši nechal v rovině přítomného nezosobněného byrokratického zla, které vše z povzdálí řídí. Nakonec dává i instrukce Martinovy, který Šimona navede na chrám sv. Ducha.
Větší důraz než na ztvárnění vlády bych tedy dával na snovou rovinu a zmíněnou komičnost během odhalování, pramenící z vědeckého pragmatismu archeologů, kteří vymýšlí neuvěřitelné myšlenkové konstrukce, jak by to či ono mohlo fungovat nebo sloužit.
Po odhalení chrámu a nalezení eposu vevnitř, dává Protektor povolení k jeho výzkumu, čímž však překračuje přání vlády – záblesk dobrotivosti. Martin loajální cizí zemi s tím nesouhlasí, Linda ho nechápe. Když pak na vše padá vládní zákaz, jsou dělníci hromadně odváženi k výslechům. Archeologům a ostatním zakázáno opuštění vykopávek. V Kostele sv. Ducha se rozehraje finální scéna. Tam Šimon s Martinem neúnavně luští staré znaky, aby porozuměl celému jazyku. O epos mu tolik nejde, protože v existenci Hradce pevně věřil.
Šimon: Je to tak. Náš svět může zničit, co zničilo je. Chcete snad dál žít ve lži?
Protektor: Říkal jsem vám, že jen dělám svou práci. Jsem Protektor.
Šimon: Mlžit fakta a podporovat výmysly. To je vaše práce!
Protektor: Víte toho příliš málo, abyste mě mohl soudit. Stačí to však na to, abych…
Šimon: To myslíte…
Protektor: …vždyť říkám. Nemyslím si nic. Musím však vykonat rozsudek.
Šimon: Jaký rozsudek?
Protektor ovšem místo zbraně vytáhne propustku pro Šimona a celou jeho rodinu. V tom Martin Šimona neočekávaně probodne. Do této doby nebyla ani jedna zmínka o jeho spolupráci s vládou. Tu mu vyčte až Protektor, kterého chce Martin zabít také, čemuž zabrání Linda s Hannah. Šimon jim umírá v rukou a přichází pro něj ten chlapec, kterého tentokrát obě vidí, a je jim jasné, co Šimona v objevování Hradce celou dobu vedlo, a když se vydají na hřbitov, který odkryly s přispěním Šimonových snů, najdou jeho několik tisíc let starý náhrobek. Jejich realita se rozplyne a na náhrobku se objeví i jejich jména.
|