Dík, že tě mám
Za polibky Tebou mi dané…
Dík, že jsi tu
Za dotek při odletu…
Dík, že čteš rád
Před spaním znáš
Mé touhy…
A já pokračuji
V četbě povinné
Se ztrácím
A nechápu bolest
Pisatelů známých
A neurvalost profesorů vyprávějících o nich
Když o sobě neví nic….
Nerozhodnost studenta před nimi, co bojí se říct slova svá…
Když svůj život zná
Mnohem líp!!!
…cigáro típ…. Jako on…. A jeden je víc?!
Bojí se zříct
Se rádoby práv
A páv se baví
Jen se pyšní „cizím“ peřím….
Tak tedy věřím, že trochu se pohne
Lavina slov…
To by se zmoh´ leda pán, do společnosti zván „paničkou“ líbeznou s plnou hrudí…
Večer co večer se nudí
Před prázdným plátnem
Barvy zaschlé
Štětce ztracené Bůh-ví-kde….
A nehne to s Tebou!!!! „Ať si Tě vezmou…třeba hned….“
Jen stát, bez pozvánky Tě nikam nepustí…co….no…JO!!! Nic s tím neděláš…
Nic s tím nenaděláš….
Si myslíš….ŠPATNĚ!!!!!!
Dopadneš
Nikam nechoď…….svět spí……ve tvém pokoji……a máš ho ve svých dlaních
Ve svém….úsudku….
Bez posudku….starších
Se žije líp….to mi věř….
|