III.část

Za stolem detektivní agentury seděl pomenší mužík s poněkud nepřítomným výrazem usazeným za skly brýlí, oblečen v tvídové sako neurčité barvy.
„Co si přejete?“ oslovil našeho hrdinu. „Anito, můžete jít.“
„Když budete ještě něco potřebovat, budu vedle“, ozval se hlas patřící sekretářce, kterážto se právě  vysoukávala z pod stolu svého nadřízeného.
„Zatím ne, možná později“, odpověděl detektiv za odcházející ženskou postavou.
„Máte velice schopnou sekretářku.“pravil Valerián.
„Ano, psát na stroji sice příliš neumí a účetnictví jí dělá trochu problémy, ale jinak jsem s ní velice spokojen. Co jste si tedy přál?“
„Jak se říká v policejní hantýrce, vybílili mi kvartýr.“

„Hm, zřejmě práce profesionála“, zamyslel se mužík.“
„To bych neřekl“, odtušil Valerián, „Na zdi zůstala spousta tmavších skvrn a druhý nátěr zcela chybí.“
„Tím nám tento případ poněkud  těžkne“, uvažoval detektiv nahlas, „Ale promiňte, dovolte, abych se představil. Kazimír Raroh, soukromý detektiv.“
„Valerián Lodyha, velkopodnikatel. Velice mne těší. Pan Poštolka dnes není přítomen?“
„To víte, někde venku lítá, zločin nikdy nespí. Co ještě můžete k tomuto případu dodat?"
,,Z mé sbírky zvukových nahrávek zmizela zcela raritní gramofonová deska s přímým rozhlasovým přenosem nezapomenutelného finále mistrovství světa v bezkontaktní páce O zlatou pravačku mezi  H.C. Plzeň 3 a T.H.C. Amsterodam z roku 1986."
,,Promiňte, ale mé sportovní znalosti jsou mizivé. V čem spočívají pravidla tohoto sportu?"
,,To je velice jednoduché. V normální páce se oba soupeři přetlačují pravou rukou, dokud jeden z nich neklesne paží na desku stolu. U bezkontaktní páky se protivníci nesmí vzájemně dotknout a hodnotí se pouze technika a umělecký dojem. Tím pádem odpadá zbytečná brutalita, sport je přitažlivý i pro ženskou část publika a dokonce zápasy s oblibou navštěvuje i celý výbor Ligy amerických matek proti násilí."
,,Ano, teď již chápu. Mohl byste mi dát ještě podrobný popis zcizeného předmětu?"
,,To zajisté mohu. Nemám tak přesnou fotografickou paměť, avšak vzpomínám si, že je zajisté kruhového tvaru v barvě noční černě, zhotoven z plastu a uprostřed je malý, taktéž kruhový otvor."
,,Děkuji, to mi zatím bude stačit", odvětil detektiv a jeho tvář dostala zachmuřeně přemýšlivý výraz, tak charakteristický všem velkým pátračům. ,,Myslím, že nemohu vyloučit i nutnost maskování, tento případ se jeví velice zapeklitým. Zatím můžete odejít, naše kancelář je pověstná svou spolehlivostí." Pak se oba muži rozloučili a Valerián opět nasedá do svého vozidla. Rozhodne se trochu rozptýlit chmury nad těžkou ztrátou jízdou příměstskou oblastí. Elektromotor si tiše brouká nad rozpálenou vozovkou a Valerián se zalíbením pozoruje několik kusů radostně kopulující zvířeny v blízkém lesíku.

Cestou k domovu je nucen zastavit na signál červené barvy poblíže centra. Náhle uslyší zprava šeptem pronesenou větu :
,,Myslím, že jsme na stopě, tvařte se nenápadně." a jeho oči po chvíli poznají detektiva Raroha dovedně převlečeného za rómský soubor písní a tanců předvádějící své umění uprostřed rušné křižovatky.

,,Pachatelem je muž přes sto osmdesát vysoký, hnědých vlasů", pokračuje koutkem úst detektiv. ,,Jeho spodní prádlo jsem objevil v kontejneru před vaším domem."

,,Ta stopa vás zřejmě nepřivede správným směrem", dí sportsmen. ,,Tuto část oděvu jsem odložil já po jedné zvláště divoké noci."
,,Přílišná vášeň?"pozdvihne detektiv nalepené obočí.
,,Ne, svěrač." odtuší Valerián a odjíždí z křižovatky.

 Když zastavil v místě bydliště, proběhlo mu hlavou několik myšlenek současně. Ta nejpodstatnější byla, že úspěchy kanceláře Raroh a Poštolka jsou sice neoddiskutovatelné, ale neškodilo by se po pachateli poohlédnout na vlastní pěst. Nemaje zatím tušení kam jet, spoléhá zcela na svůj instinkt, takže se po čtyřech hodinách vysilující jízdy ocitá opět před svým domem, Jetelová 15.