|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Probudil se a jediné co chtěl slyšet,
byla jemná slova některé z jeho milenek.
Chtěl, aby se mu znova dostávalo bezpočet laskání,
úsměvů a hlazení... Vždyť byl ještě tak mladý, plný síly a tělesné krásy.
Ležel na bíle potažených poduškách a polštářích, přemítal koho k sobě zavolat...
Náhle v jeho mysli vyvstal obraz tváře jeho otce.
Byl velmi přísný...
Ne, nebyl jsi ponížen, jak si myslíš, Diviem Sirnem,
bez důvodu. Nebyl jsi neprávem zbit na nádvoří pro svoji zpupnost... ne, synu! Nosíš v sobě nebývalou pýchu a rád by ses ukazoval nad druhými. Chtěl bys být sama ctnost, ale ublížil jsi ze chtivosti a slabé sebedůvěry už nejednomu člověku.
Tvá zranění byla jen vymyšlenou záminkou, kterou jsi chtěl zahladit nepříjemný pohled na své vlastní činy a myšlenky... I tvá žena Claudia odešla...
Vzpomínal, jak se tehdy vztyčil a vší silou uhodil otce do tváře. Pěst zasáhla pravý spánek a otec se, za slabého tlumeného vydechnutí, sesul k jeho nohám.
Položil vedle něj bronzovou vázu, zavolal svého sluhu, opatrně mu nastrčil zlatý šperk do kapsy... a zavolal stráže. Otec byl mrtev. Sluha vzápětí setnut.
Jsem hoden vyšších poct a krásnějších žen...
Ty předchozí mne nebyly hodny...zneužívaly mé dobroty... ech, kde je to víno, u všech Sentulionů ...
Nalil si plný pohár. Snažil se zaplašit zjevující se přísnou tvář otce...
Namáhavě se zvednul a vyvrávoral z domu.
Došel až ke studni za ním, ponořil do ní několikrát hlavu a čekal, až se hladina uklidní.
Studna byla plná téměř až k obrubě.
Pak se dlouze díval na svoji tvář na hladině.
Bylo v ní něco neživého.
Jakási nehybná pýcha dělala z tváře masku bez života. Náhle jakoby mu do zátylku nějaký ženský hlas zašeptal:
Mohl jsi býti synem hvězd... teď jsi jen otcovrahem...a tím, kdo odvrhnul svou ženu...
Zprudka se otočil... nezahlédl ale nikoho...
Před očima se mu zatmělo, zavrávoral a padl temenem hlavy na kamennou obrubu.
Sesul se nejdříve hlavou a pak až po pás do studny... jak později uvažovali přihlížející.
Odpoledne jej takto našla jeho bývalá žena Claudia. Neubránila se prudkému pláči...
Byla tou, která vždy věřila, že v člověku je dobro, pouze zatemělé...
|
|
|