Řídila jsem auto, stařičký Wartburg

dlabaný ingot, tesaný v kameni

tři ježaté děti, ušmudlané

nevidím do zpětného zrcátka

přes celé pole hrášku

které jsme shánlivě

očesali. V červenci zpíváme

koledy, pochválen buď Ježíš Kristus

milý Matěji. Jedna zrzavá

dvě plavé hlavičky. Ztracené

v lupení. Náš skotský autobus.

Taky vezeme velkého psa a Jandovou

jede si domů pro viks, utekla z domu

jen tak si zatančit

na letní parket

u rybníka. Rybniční rusalka Jandová

praštěná. Můj synek v prudkém slunci

na malé plastové motorce vjel po molu

až do vody. Jandová po noci

připomíná čepýrnatou slepici,

tu která se důstojně

procházela mezi naháči 

v písku na břehu.

Taky jsi s námi jel

velké ruce, velké srdce.

Někde pod gaučem

už tolik let práší se

na tvé střevíce.