KOČKA LEZE DÍROU

   Jednoho teplého srpnového dne mne popadla myšlenka, abych něco napsal. Optal jsem se tedy mladšího bratra, co psát. Co mám zvěčnit na papír. Danek (mladší bratr), který očividně nesdílí mé nadšení ze spisovatelské práce, mi poradil: kočka leze dírou. Tento povrchní a stupidní posměšek jsem se tedy rozhodl rozvinout blíže, jako vědeckou studii. Slogan Kočka leze dírou bezesporu pochází z oné známé lidové písně, kde se zpívá: Kočka leze dírou, pes oknem, pes oknem, nebude-li pršet, nezmoknem, nezmoknem. I laikovi je na první pohled patrná jasná nesouvislost mezi částí A (kočka leze dírou, pes oknem) a částí B (nebude-li pršet, nezmoknem). Jediný souvislý prvek mezi těmito částmi by mohl plynout z toho, že kočky a psi kdysi předpovídali počasí, jako to dnes dělají rosničky. Uvidíte-li vylézat psa z okna, pak vězte, že bude hezky (na takové úvahy ovšem jaksi není čas, pokud bydlíte v 9. patře nebo pěstujete v oknech muškáty). Ze záběru prvního verše je rovněž zarážející míra kolegiality mezi odvěkými rivaly- psem, který skákáním z okna předpovídá dobré počasí, a kočkou, která ho následuje. Tento fakt má ovšem trhlinu: nikde se neříká, že kočka leze dírou za psem. Je docela možné, že pes vylezl ven, a kočka, zděšena náhlou psovou přítomností, okamžitě vtrhla dírou dovnitř; píseň by se však v takovém případě dala zpívat i jinak (např. Pejsek leze z okna ven, kočka leze dírou rychle zpátky dovnitř před pejskem). Dalším zajímavým faktem je opakování týchž slov na konci každého verše- u tohoto jevu bychom mohli vyloučit to, že má význam čistě rytmický, a zabývat se jím dál. Sledujme logiku- opakování slov „pes oknem“ má pravděpodobně ujasnit vztahy v přírodě a přirozenou nadřazenost živočišného druhu canis domesticus nad prostou a obyčejnou kočkou. Opakování slova „nezmoknem“ zase může navodit optimismus, docílený tím, že je posluchač ujištěn o ideálním stavu počasí. Je-li tomu tak, pak je náhlý příval optimismu okamžitě sražen zněním dalšího verše. Cituji: „a když bude pršet, zmokneme, zmokneme.“ Opakováním slova „zmokneme“ naopak zpěvák vpravuje do žil posluchače pesimismus, nebo spíš subjektivní realismus. Poslední verš- „na sluníčku zase uschneme“- už pouze neúčinně zažehluje vzniklou prekérii. A opakování slova „uschneme“ se jen zoufale snaží navrátit posluchači dobrou náladu.

   Dlužno dodat, že se nikde nezpívá, co bylo s kočkou a psem. Zdali také zmokli, nebo pohotově vtrhli zpátky dírou, resp. oknem dovnitř. Čte-li tento esej nějaký prvňák, nechť se nenechá shodit jeho obsáhlým výkladem a vychutná si zpěv této nádherné lidové písně, neboť zpěv omlazuje duši a rozradostňuje mysl.