Nevím, jestli je případnější klopit víčka,
anebo ukazovat hrdě tvář, když se tě zas ptám.
Nevím, komu zařízne se do ohryzku smyčka,
když se ptám, jestli to zkoušet, jinak, mám.
Co když to zas prohrávám
co když zase prohrávám
komu se zas prodávám?
Co když tě zas nevědomky někam prodávám?
Budeš potom dlouho jako voda v vodě mlčet
a já nepoznám tím mořem tvoji klidnou hladinu?
Abych tě moh´ se zoufalstvím hledat
a zády držet svojí chyby lavinu?
Budu vyčítat si, že nestojím ti v cestě,
že jsem jen do příkopy pad´?
Budu potom muset schovávat se jenom do svých zad?
Nevím, zda mě povzbuzuješ, anebo polykáš.
Nevím, zda mě opouštíš,
anebo pronikáš.
Nevím, jestli cítím to tvůj dech,
anebo vítr prázdna na zádech.
Nevím. To tvá struna jedním tónem hrála,
či spíš stahuje se očkem kolem mého hrdla?
Nevím, jestli nedíváš se na mě stále z větší dálky.
Nevím, s kým to kráčím, a jestli vůbec mám s kým.
Nevím, zda mě podepíráš, anebo shazuješ.
Nevím. To mě hladíš, nebo krákáš za vlasy?
Nevím, jestli tu ještě vůbec se mnou jsi.