TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Úterý 26.11. Artur

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

IV z kolekce Equilibrium
Autor: Flavius (Občasný) - publikováno 12.1.2004 (00:32:52)

Bledý jak ledovec s rozumem vyschlým,

poslouchám lidi kolem a nerozumím.

Slyším jejich zpěvné hlasy, ale smysl mi

uniká. Jsem s rozumem v koncích.

Pár blízkých a přece jsou všichni tak daleko.

Vidím jejich tváře deformované levným

sklem své zbabělosti. Nemám ani odvahu

to sklo rozbít. A Ona se mi vysmívá odněkud z dáli.

Poznámky k tomuto příspěvku

g morr (Občasný) - 9.1.2004 > Zdá se, že lei měl pravdu. Zkus si to přepsat do prózy a rozsekat znovu. Tak, abys věděl proč. Protože já bych si tipnul, že tohle je tzv. "pocitové" řezání ;) A možná přitom i zjistíš, že bez veršů to má větší sílu.

		<reagovat

Lei (Občasný) - 12.1.2004 > Jo, g_morr má pravdu. Nemyslím si, že by autenticitě nějak zvlášť pomohlo, že to opíšu tak, jak to mám rozházený v nějakým sešitku, navíc úpravy pravidelně nejsou na škodu. Vadí mi tam ještě Ona s velkým O, přijde mi to jak z bulváru.

		<reagovat

Kelly (Občasný) - 13.1.2004 > líbí se mi "Vidím jejich tváře deformované levným sklem své zbabělosti." jinak - ledovec je zmrzlý, ale že by byl vyschlý? ten první verš mě fakt zarazil...

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + devět ?

Napsat autorovi (Občasný)

	předchozí ve sbírce

	1 2 3 (4) 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 18 18 19 20 21

	další ve sbírce