Míjel jsem stovky tváří, plných prázdnoty
když chodbou jsem se ubíral...
Čekali v zástupech , rameno, loket, pěst i lest
Viděl jsem malého chlapce, do školy by chtěl jít
...ale mezitím poznal svět
Spatřil jsem obličej Meg Ryan, její oči
svůdně hleděly z papíru na všechny kolem
Psal se rok dva tisíce tři
Minul jsem žebráka-houslistu co neuměl hrát
nic jsem mu nedal,
jeho tvář byla stejná jako všechny kolem
Cítím tlukot srdce ve své hlavě
Pro sebe si vyprávím svůj příběh
Nikdo nic neslyší, když noříme se do tmy
Nikdo nic nechce slyšet…
|