|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Motto:
Všechno je jinak.
Rabínská moudrost
Nikdo není tak slepý, jako ten, kdo nechce vidět.
J.Swift
Neuvěřitelné noční ticho prořízlo zoufalé zavití psa. Těžko uvěřit, že zdrojem tohoto nadpozemského skřeku mohlo být zvíře. Hustá mlha se líně převaluje po sněhu. Snad jako by odpočívala, jako by podřimovala na měkké posteli. Dokonce ani paprsky zářivého úplňku neproniknou přes rozvalující se mlhu, aby osvětlily bílým sněhem temnou noc. Mrazivá temnota škrábe na okna své hrůzné podpisy. A ticho, to nervy drásající ticho. Bože můj. A přece jen, dvě těžké boty drtí pod svou vahou ztvrdlý sníh a tichem letí jeho zoufalý nářek. Mlha se pere s teplým dechem cizince. Najednou je tu další zvuk, silný rachot, který bez milosti ničí temnou a přitom ospalou atmosféru úplňkové noci. Dva žluté paprsky se zakusují do mlhy a trhají ji na cáry. Hustý opar se zkouší bránit, ale rozbíjí se o zasněžený nárazník. Oba narušitelé klidu se přibližují. Vychytralá noc, zákeřná mlha. Ona ví, že sama vyhrát nemůže. Musí je poštvat proti sobě. Oslepuje jim oči a svazuje ruce. Přibližují se. Noc se třese nedočkavostí. Nelidský výkřik trhá ušní bubínky. Mlha uskakuje v poslední chvíli a odkrývá nárazník svému druhému nepříteli. Tvrdý náraz. Rudý sníh se směje do noci. Tlumené žuchnutí u škarpy. Dva žluté paprsky mizí v dálce. Královna noci slaví svůj triumf...
A zase to ticho, jen z dálky a jaksi tlumeně je slyšet nářek kostelních hodin. „BIM!“ Blázen, cvok…, mohl mě přece zabít! Ať… ať se naučí řídit, idiot! Počkej, já si tě najdu! „BIM!“ Podělaná mlha, zkurvený počasí. To mi byl fakt čert dlužnej! „BIM!“ Prej že se promítne celej dosavadní život. Jo, jasně. Zní to hezky, ale jsou to kecy. Já měl co dělat, abych uhnul. Pfff, ale bylo to o fous. „BIM!“ Měl jsem ty lidi poslechnout, měli pravdu. Chodit v tomhle počasí ven je sebevražda. „BIM!“ Ještě, že už se alespoň oteplilo. Ono umrznout není o moc lepší než se nechat přejet. „BIM!“ Tak honem, už jen pár kiláků a jsem tam. Ještě že mě tim šokem rázem opustila únava. Už mě ani nebolej ty zatracený nohy. Vždyť…“BIM!“ Vždyť…sakra, vždyť tamhle někdo leží. „BIM!“ No do háje, všude je krev, zatracená krev! „BIM!“ Člověče, hej, vstávejte! Co je vám? „BIM!“ Ty boty… To oblečení… Do pr… Ten obličej… Vždyť já ho… já toho člověka přece znám! „BIM!“ Vždyť ten člověk, proboha… Ježiši kriste, nééé…vždyť ten člověk jsem já! „BIM!“ Je přece půlnoc, hodina duchů…
|
|
|