Obzor za oknem je krásně kontrastní,západ pomalu bledne,na východě už je dávno tma. Ujíždím - já nebo okolí?
A kam? Z minulosti do budoucnosti? Naopak? A kam se vytratila současnost?
Snad jsem si jí jen při vzpomínkách na uplynulé a plánování následujícího nestačila povšimnout.......
A přesto - právě současnost je ta důležitá. Právě teď a právě tady, protože jednou už žádné pak nebude.
Stejně jako kdysi dávno (snad) nebylo žádné předtím.
Dál míjím skutečnost, je plná pouličních světel a rozsvícených cizích oken a také tmy, která je bez varování
střídá a pohlcuje.
Stojím mimo, uzavřená v myšlenkách, pocitech....... Co asi právě dělají, cítí ..... ti za okny, ti ostatní......
A proč mě to zajímá? Co já vím. Příběhy...... Každý je zaznamenán. Někde, v něčích srdcích a duších. Taky ujíždí - svým životem a sny. Právě jako já.
Kam míří? Kam míříme? Třeba se jen tak nazdařbůh řítíme vpřed.
Ale to mé vpřed pro tentokrát cíl má, malý, bezvýznamný, každodenní, a přesto obrovský - mířím domů!
(přímo do náručí a srdcí těch,které miluji.)
|