|
|
|
Vánoční rozjímání Autor: Leia (Občasný) - publikováno 15.12.2000 (15:22:39), v časopise 18.12.2000
|
| |
Za okny večer ubíhá,
já do něj bezmoc ukrývám.
Je Štědrý večer, štěstí čas,
já slzy smutku roním zas.
Začalo sněžit,
zrovna jako tekrát,
být bez tebe znamená nežít,
bez tebe musím si zoufat.
Vrať mi lásko prosím srdce zpět,
vždyť já znám tvý tělo nazpaměť,
minulý Vánoce byli jsme v sobě,
je tomu rok, co přinesla jsem oběť.
Pro tebe neměla význam,
vedla tě čistě jen zvědavost,
až nasytils své tělo,
měl si mě tak práve dost.
Mé srdce sis jen půjčil,
však zapomněls ho vrátit,
naučils mě zklamání se učit,
všechny mosty spálit.
Sladká vůně cukroví mi hořkne na jazyku,
neblaze mi vrací vánoční příslib okamžiku.
Vánoce nepřinesly vyznání,
nepřinesou je nikdy,
zůstalo jen zklamání,
přetrhané nitky.
|
|
|