Malá zatemnělá místnost. Žaluzie na oknech polykají sluneční paprsky. Dvě dřevěné rozvrzané židle, malý stolek s popelníkem a zrcadlo na zdi. Staré zrcadlo bez rámu zavěšené na zrezivělém vyviklaném hřebíčku. Nic víc…
„Víš, už to nedokážu snést. Já už ten balvan prostě nedokážu nést sám. Promiň, že jsi to zrovna ty, ale nikdo jiný to být nemohl. Poslouchej mě, prosím, pozorně,“ muž v černém saku se na chvíli odmlčel, sundal si klobouk, který mu zakrýval výhled do obličeje a položil ho na stůl. Pak hlasitě vzdychl a pokračoval: „celý život jsem si na něco hrál, ani jednou jedinkrát jsem nebyl sám sebou. Schovával jsem se za masku inteligence a doufal, že mé herecké nadaní je natolik dobré, že nikdo neodhalí mojí hloupost. Vidíš, dokonce i teď si na něco hraji, topím se ve spisovném jazyku a v nádherných slovních spojeních s naivní představou, že mě to dělá chytřejším. Prostě zvyk. Teď už na tom ale nezáleží. Za celej svůj podělanej život jsem k nikomu nebyl upřímnej. Všechno, veškerý moje chování, vycházelo z mý nikde nekončící sobeckosti. Hrál jsem si na poctivýho a citlivýho chlapečka, ale všechno vycházelo z mejch pocitů. Když už jsem pro někoho něco udělal, musel jsem se přitom cejtit dobře a když už jsem byl na někoho hodnej a přitom plnej špatnejch pocitů, tak snad jen proto abych na sebe mohl bejt vzápětí ve svym egoismu pyšnej. Byl jsem namyšlenej a povrchní hlupák, ale když jsem to všechno skryl za muj skromnej ksicht a za plnou hudu rádoby inteligentních keců, málokdo si toho všim. Víš, tak tohle jsem ti chtěl říct. Musel jsem, nešlo se o to s někým nepodělit.“ Muž zase vzdychl a vytáhl z kapsy revolver. „Víš, nikdo se nesmí dozvědět to, co si teď slyšel. Rád bych řekl, že je mi to líto, že mě mrzí, že tě musím zabít, nebyla by to ale pravda. Tak sbohem…“ Místnost probudil výstřel a žuchnutí bezvládného těla…
Malá zatemnělá místnost. Žaluzie na oknech polykají měsíční paprsky. Je zrovna úplněk. Dvě dřevěné rozvrzané židle, malý stolek s popelníkem a zrcadlo na zdi. Staré zrcadlo bez rámu zavěšené na zrezivělém vyviklaném hřebíčku. Na zemi leží muž s dírou ve spánku, po zemi se povalují zbytky jeho existence. V ruce svírá revolver a na stole leží klobouk. Nic víc…
|