|
Růže
krásy ses odvážil dotknout
svým štětcem co tančil ti mezi prsty
abys ji na plátně uchoval
růži
co zahradník naučil usmát se
rudým úsměvem
voňavým
zvoucím
v tichém pokoji svádí tě květina
lechtá tvé oči
cudně se usmívá
rdíc se ti tiskne své žhavé rty do dlaní
buší ti ve spáncích
láskou se netají
tou
kterou slavíček
vyměnil za život
když v noci v zahradě
zpíval tak bolestně
až slzy do očí vháněl všem básníkům
že pane Wilde
i vy dodnes doufáte
že květ růže zvěčněné
své srdce najde
Praha, 8.11.2000
|
|
|