Zelené hory jestřábů,

vznášející se k úpatí bledě modrých nebes,

jež doprovází věrní slouhové,

přinášejíc čiré radosti,

radosti jejíž krása a bohatství se vyvyšují do vesmírné kolony planoucí záře.

Tam, tam hluboko kam černý mozek nedostoupil,

tam, kde neni rozměrů veličin či mlázek,

tam, kde sladce spí žár vedle chladu,

tam rozsévá větřík poupata,

jenž budou kvést a milujíc vzrostou.

Pak zmizí i poslední bludný šelest.