Dvířka vedou do světů mnohých, jen klíčem srávně otočit. Kroky vpřed pak pečetí naši odvahu pohlédnout do ohně.
Probudit se v laskavých lukách s plnou hlavou koníků, může být trestem i odměnou zatoulaným. Uzly naší pouti rozplétáme dnem i nocí. Kroky bez kroků konáme za propustmi očí, kde dlouhá morousná tma často vládne. A my světlonoši rozséváme zrnka hvězd.
Klíčí nám pod nohama život. Slyším jeho naléhavost. Cítím jeho nekonečnost. Vrní jako roztoužená kočka, která nasycena dlouhého dne stočí svůj kožich v našich dlaních. Právě dřímá, kráčíce ve smrti, abychom my mohli žít.
Pěvně ji stiskni a z tlukotu srdce, jako z morzeovky, čti...nejsme tu sami..... Mnohé se zrodí v laskavých rukou. Přežije slabé stonky slepých cest. Rosteme do hloubky a přeci jemnými dotyky, jako větévkami smuteční vrby, hladíme tváře těch co rozerváni ulehli do našeho stínu.
............dnes klíčí naše budoucnost. Pomozme životu a budeme žít.
|