|
|
|
Predestinace ženy Autor: ouvej (Občasný) - publikováno 27.10.2003 (07:08:39), v časopise 6.12.2003
|
| |
Přes moře pluje loď
plná planoucích lamp.
V jeskyni okno
tam na skále nad mořem
a já vím, co přijde. Byla
jsem osudem zvolena
že budu oběť. Že na mě
pokaždé padne los.
Ta hrůza přijde od lodi
a až mě zbaví panenství
zabije mě. TAKHLE NE!
ještě musím ležet
s nohama nahoře
v tom postroji
ještě musí
gynekolog zívat
až bude zírat
do toho rozevírajícího se
otvoru, té věru truchlivé
brány k životu
budiž mu omluvou
že budou tři hodiny ráno
vykřiknu: Pane Bože
nebo jiné jméno
které může odvrátit
nevyhnutelné. Napřed se
přece musím zaplnit
tou plností, která nikdy
nebude celá. Pak musím
nabídnout prs tlamičce
hladové. Jetel musí
hladit mě a mé dítě
až budeme ležet
v objetí na louce.
Zase jiná pokora
plná, neplná. Pak možná
pochopím, proč jsou panny
skryty pokaždé
někde v jeskyni
a proč démon přichází
z moře, z jezera
proč tryská v prameni.
A já nebudu nikdy
tolik pokorná
jako všechny
mé sestry
ty divné nevěsty
které si ustlaly
bez lásky.
Přestože už blíží se
loď s planoucími
lampami.
|
|
|