Normálně si představuju,
že na konci
jako po flámu
propadnem hlavou napřed
do měkkých hloubek beztíže,
a k ránu už se nevzbudíme žízní.
Normálně mi smrt připadá hřejivá.
Ale dneska...
podzim jako řemen
a v tom opadavém listí
cítím, jak konec studí
po přemrzlý hlíně s jinovatkou.
Vzpomínáš?
Říkala jsem: to bude drsný bejt starý.
A tys řek: co blbneš, přece tu nebudem smrdět do třiceti.
A všichni se smáli.
Ale dneska...
šla jsem nakupovat s mámou,
měla u kořínků odrostlý bílý vlasy,
v bráchově bundě vypadala trochu hloupě
a řekla mi,
že její máma
ji včera nepoznala.
Pak jsme zapomněly zvážit jablka,
nervózní ženská u pokladny
se na to zatvářila vyčítavě,
a když jsme vyšly ven,
bylo už šero, drobně mžilo
a listí pod nohama vonělo
a měnilo se v bláto.
Myslíš, že někdo z našich známých skončí v ráji? |