Démon

Dvě černá křídla,

když rozprostře

do pláště noci

zahalí den.

S sebou nese

osudy lidí.

Vzhlížíme k němu.

A bez bázně

odříkáváme věty,

které připsal

na stránky slabikářů.

Doufáme,

že sejme okovy,

které jsme dostali

darem – marně.

Odchází nepozván,

přichází nezastižen.

Jak idiot výsměchem

krmí nás k sytosti,

maže nás medem,

aby nás olízal.

Kam rány zasadí

neroste ani tráva.