|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Tuto báseń píši tobě
ukrývám do ní mé tajemství
lásku bolest i touhy
naše společná báseń
ta pravá radost života
naplněná očekáváním snů
do kterých spolu vejdem
a není již cesta zpět
tak mi dovol poznat
to ukrývané bohatství
jemuž v samotě vládneš.
Zavřenými víčky zadržuješ světlo
které tě oslepí sametem
přileb římského vojska
a řasy stáda černých hřebců
čekají na pokyn otevřít obraz
úsměvu tváří souhvězdí pohledu.
Vězni mě svými ústy
vdechuj mě s vůní rozkvetlé louky
a dál viř prach uzavřený v koutcích
nekonečnými polibky růžového sněhu
ranní rosy.
Paže mě omotávají jak hadi
zabarvené paprsky opálení
putují po mě svou něhou
budu jak nebeská modř
poznám jak držíš ji v dlaních
cítím vůni růže z podpaží.
Své vory co tě nadnášejí
ukotvi navždy kolem mého krku
budu se koupat v příboji stehen
uprostřed ostrova dychtivé rozkoše
tryskající vodotrysk uprostřed náměstí
vonící po liliích
svou přídí navádíš rty
do chvějící se mělčiny
prosklených vitrín.
Vězni mě doteky až do stáří
jméno mé ulož do záhybu rtů
paže jsou mé stráže tělesné
poslouchám jejich pokyny
přenášejí mě nad propastí
odříkané odvahy utrpení
bičovaných křižovatek deštěm
otvírají nové poznání budoucnosti
kam vedou mě tvé kroky
ještě nepošlapanými stezkami
a já vězeń utrhl růži.
|
|
|
