|
|
|
| |
Strach, strach, ze vsechno zmizi a uz se nevrati
svira me, asi trpim zavrati...
Vzpominka na tebe mi neda spat,
uz nevnimam nic-zizen ani hlad.
Myslim jen na tebe-letim tunelem
svetlo?tma?Sama nevim, je to sen!
Tvoje oci, rty, nos a vlasy
blejska se na dobry casy?
Ne, tomu neverim, posledni dobou ne!
Vzdycky se vsechno najednou posere...
A casy sou takovy jaky je okoli...
nestiha se blejskat, zmeny sou rychlejsi!
Ani se nenadas a nekdo te podrazi
a naopak...davnej nepritel te podrzi...
a kdo je vlastne nepritel?
A kdo pritel?
Tezko rict, pretvarka vitezi v tom svete plnym ztrat!
Kam zmizely sny, touhy a nadeje?
Stojim uprostred mesta a nic se nedeje
koukam a nestiham, sem uplne vedle
mluvis na me, ale neslysim te.
Nebo spis nechci slyset?Nechci rozumet?Nevim,nechapu, nechte me bejt...
Ses krutej-davas mi ranu, a pak dalsi a jeste jednu,
jen si kopni, posluz si...chces pucit nuz?!
Neverim, ze ses toho schopen,
clovece, rozhlidni se kolem!!!
Lidi sou zli, ale ne vsichni,
vyjimek se tady taky toula par...
Verim ti, patris tam,
ale nevis jaks me odrovnal...
Byls uprimnej a to se ceni,
ale obcas vseho moc skodi...
a nekdy staci i kapka, slza, atom, molekula...
|
|
|