Dům na kopci
Bylo chladné podzimní ráno. V mlze se halilo rozlehlé venkovské sídlo.Prosklenými dveřmi se do zahrady dívala mladá žena. S neuvěřitelnou hořkostí ve tváři pozorovala opadávající stromy. Soucitně velkýma zelenýma očima sledovala dráhu mrtvých listů, které se zlehka snášely na prochladlou zem. Náhle se zakymácela a rychle se posadila na židli ke stolu. V tom k ní přispěchala stará žena, její věrná chůva a kuchařka Patsy. Bledá a křehká žena se jí chytila za ruku. Vyměnily si dlouhý pohled a Jane se trochu polekala toho soucitu, který viděla v očích své někdejší vychovatelky. Patsy si vzpomněla na mladou paní, jaká byla, když byla ještě dítě. Vždycky byla křehká a slabá. Božínku, zlaté dítě, takový andílek. Hodná, možná až moc. Nikdy se neuměla bránit. Potom se vdala za Richarda Greena. Žili si tu krásně, daleko od lidí a od hluku města. Něco se ale změnilo. Do domu štěstí přišlo cosi zkaženého a zlého, cosi, co veškerý klid, štěstí a mír, který tu kdy panoval, rozmetalo na prach. Billy, ano, rozhodně Billy to byl, kdo první uviděl tu elegantní dámu z Londýna. Billy, takový dobráček. Jak ten byl nešťastný, když se Jane provdala za pana Greena. On do ní byl zamilovaný, dlouho a, kdo ví, možná, že ještě pořád je. To jenom kvůli ní vzal práci řidiče u pana Greena. Byl to on, kdo přivezl slečnu Mary Rose, jak že se to jmenuje dál . . . Westová, no jistě. Nejprve si všichni mysleli, že návštěva někdejší spolužačky paní Jane jenom pomůže, dokonce i Henry, ctihodný majordom, poznamenal, že do domu jistě přinese štěstí, vždyť právě ona přivezla z pošty dopis, ve kterém stálo, že paní zdědila ty velké peníze po strýci. Henry se mýlil. On se nikdy předtím nezmýlil, většinou dokáže člověka dokonale odhadnout na první pohled. Má asi cvik ještě z dob, kdy se pohyboval v té ,,vyšší společnosti". Ta jeho elegance a přísnost mu zůstala z dob, kdy byl váženým lordem z Berkley. Potom přišla ta nešťastná událost se zlatými doly v Africe - jediná investice a chudák Henry přišel o všechno. Otec paní Jane mu nabídl práci v domě. Byla to příležitost, jak mít slušnou práci a zachovat si důstojnost. Pravdou je, že časem bylo všem jasné, že jediný důvod, proč sem ta ženská přišla jsou peníze. Billy říkal, že tu obálku od právníka určitě cestou otevřela. Ta potvora se už od prvního dne, co je tady pořád otírá o pana Greena! Chudák paní. Tohle neskončí dobře . . . Jane se usmála na kuchařku ponořenou do svých myšlenek. Ve dveřích se objevil Henry, přistoupil k oběma ženám a na stůl položil jakousi listinu. ,,Patsy, podáš mi pero, prosím?", vzhlédla Jane k ustarané kuchařce. Roztřesenou rukou podepsala listinu a odešla do ložnice. A přišlo další chladné podzimní ráno, listy se snášely na prochladlou zem. Bylo ticho. Jane ležela ve své posteli a v prsou měla zabodnutý nůž. Vyšetřování zločinu se ujal místní inspektor. Nebylo těžké zjistit vše o každém ze zúčastněných, ,,Dům na kopci", bohatí manželé a krásná dáma z Londýna a nakonec vražda, to přitahovalo drbny z vesnice jako mucholapka. Za pár dní měl být případ vyřešen. Nejprve byl seznam podezřelých celkem obsáhlý: Majordóm Henry - mohl jí nenávidět pro její peníze a za to, jak ponižující práci musí člověk jako on v domě vykonávat. Potom ten řidíč, Billy - kdysi jí miloval, ale ona se vdala za jiného a on se na ně musel každý den dívat. Pak její manžel - určitě měl s tou ,,dámou z Londýna" poměr a podle lidí byla Jane Greenová ten typ ženy, co na rozvod nikdy nepřistoupí. A konečně samotná Mary Rose Westová - hezká, mazaná potvůrka. No, spíš pěkná bestie. Po několika dnech, po vyslechnutí svědectví a předložení důkazů bylo jasno - byla to ona. Nenáviděla ji. Chtěla její peníze i manžela. ,,Je to zlá a zkažená ženská bez zábran!", shodovali se řidič, majordom i kuchařka. Mary Rose sice tvrdila, že měla v pracovně telefon, ale podle výpovědi Henryho a Patsy tam oni v tu dobu hráli karty a to jim dosvědčil i Billy, který zrovna myl za domem auto a viděl je oknem. Richard Green byl na pracovní schůzce, takže nikdo jiný nám nezbývá. Mimoto, všichni ti lidé jí bezesporu velice milovali, nikdo z nich by to křehké a zranitelné stvoření nedokázal zabít. Ah, jistě otisky na noži, že prý po ní Patsy chtěla, aby jí v kuchyni pomohla s krájením mrkve. Je zajímavé, že Patsy o tom prý nic neví. Jen jedna jediná věc je divná. To prohlášení. Jane Greenová si výslovně nepřála pitvu. Za žádnou cenu. Inspektor se procházel kolem domu. Prěstože Mary Rose Westová už byla ve vazbě, cítil hluboko uvnitř jakýsi pocit neklidu. Tohle vlastně nebyla její první oběť. Před nedávnem se mu dostal do ruky spis o jistém podnikateli z Londýna, kterého ožebračila, opustila a nakonec dohnala k sebevraždě. Vážně děsivý příběh. Jane měli všichni rádi . . .Byla tak křehká . . .Ta ženská jí dělala ze života peklo.Snažil se všechno si srovnat v hlavě.Všechno to bylo moc snadné. Něco ho nutilo, aby se přeci jen vypravil za jejím lékařem. To, co se dozvěděl bylo jako rozbuška. ,,No jistě!!! Měli ji rádi, až moc rádi." Spěchal do ,,Domu na kopci". Náhle uviděl oknem, jak si Henry, Patsy a Billy v pracovně připíjejí a se sklopenýma očima o něčem mluví. Vešel do místnosti a změřil si je očima. Přistoupil k němu Henry. Nemuseli nic říkat, oba věděli, co přijde. ,,Vy to víte, viďte?" ,,Ano, vím. Ale povězte, věděla o tom paní Jane?", odpověděl váhavě inspektor. ,,Hned od prvního okamžiku, co sem ta ženská přišla, nám bylo jasné, co je zač a proč tu je. Byla to cynická a bezcharakterní potvora.", začal Billy. ,,Paní se jí nedokázala bránit, byla moc slabá. Ona ... byla nemocná.", pokračovala Patsy. ,,Měla rakovinu a věděla, že umírá. Využili jste toho, abyste se vyhnuli riziku, že vaší příští paní bude ta, kterou jste tak nenáviděli, nemám pravdu?", přerušil ji inspektor. ,,Nemáte! Chtěli jsme jenom spravedlnost, ale žádnou krev. S vraždou jsme nechtěli mít nic společného. Paní to nechtěla říct svému manželovi, ale my jsme věděli, jak hrozně jí je. Víte, paní to tu milovala a milovala i svého muže. Ta ženská jí hrozně ubližovala. Jednou nás paní Jane poprosila, abychom nedopustili, aby k tomu došlo, aby její dědictví, dům i manžel připadli té hrozné ženě. Po smrti jejích rodičů jsme byli jako její rodina.", vysvětlovala se slzami v očích Patsy. Henry pevně stiskl v ruce sklenici a zhlubuka se nadechl:,,Byl to můj nápad! Já jsem to všechno vymyslel. Paní Jane o tom nejdřív nechtěla ani slyšet, ale nakonec jsme ji přece jen přemluvili. Přinesl jsem tu listinu, o tom, že si nepřeje pitvu." ,,Aby se nepřišlo na to, že zemřela přirozenou smrtí.", pokýval hlavou inspektor. ,,Když zemřela, všechno jsme naaranžovali jako by to byla vražda. Patsy přinesla ten nůž, který měla Mary Rose v ruce, když jí pomáhala s obědem, Henry jí zavolal k telefonu do pracovny a já . . .", odmlčel se náhle Billy. ,,Bylo to, jako bych ten nůž vrážel do vlastního těla! Víte, mluvil jsem s ní o tom. Říkala, že se mám jen zhluboka nadechnout a udělat to. Jane z nás všech měla nejvíc odvahy a byla nejklidnější. Můj Bože, co jsem to udělal !!", chytil se Billy s nářky za hlavu. ,,Je to na Vás. Náš osud a osud té ženy je ve vašich rukou. Ať se stane cokoliv, památka paní Jane nesmí být zneuctěna. Chtěli jsme odplatu. Ta žena si podle mě jiný osud nezaslouží. Doufali jsme, že zbytek života stráví v tmavé kobce. Proto jsme to udělali. Bude to vaše volba a doufám, že se rozhodnete správně.", pokračoval přísným hlasem Henry ale jeho slova inspektorovi začala splývat. Odešel z toho domu, ani nevěděl jak. Už byla hluboká noc. Venku foukal chladný podzimní vítr. Z jedné temné vězeňské cely se ozýval křik Mary Rose Westové: ,,Jsem nevinná. Já jí nezabila!!!" Inspektor seděl ve své kanceláři, upíral oči na dvě složky na svém stole: Případ smrti Jane Greenové a sebevražda toho chudáka z Londýna. Seděl nad stolem, rukama si bezradně podpíral čelo a hlavou se mu honila poslední věta, kterou mu to odpoledne Henry řekl:,,Teď máte spravedlnost ve svých rukou. Vy jste spravedlnost !" . . .
|