|
|
|
lampovej sen Autor: Permutace () - publikováno 20.11.2000 (11:42:26), v časopise 21.11.2000
|
| |
Celej chodník byl z růžového sliveneckého mramoru a okraj fialovej. Jenže ametyst to nebyl ajinej fialovej šutr neznám. A po tý ulici furt nikde nikdo, až mě to přestalo bavit a začal jsem si kolemjdoucí vymejšlet.
Nejdřív tu babku, co jsme potkali v Rusku ve vlaku (tam byla s pytlema bylinek a provoněla jimi celý "obščij". Tady jich měla jen dva košíky a v nich usalašený s koťátka. Další koťata nesl v podpaždí Fanmda, co si ho tak pamatuju z fotky, ještě když studoval knihovnickou.
Do třetice se tam pak objevila stolní lampa a pod ní se vyhřívala Pudding, kočičí dáma co loni zmizela. Napadlo mě, že by to chtělo někoho stylovýho pod ty prvorepublikový lampy a už jsem zahlíd ocylindrovanýho elegána. Jakýmsi artistickým chmatem držel doutník, rozevřený deník, deštník a dloubátko v jedné ruce, protože druhou si furt hladil bradu. Z blízka jsem viděl proč, běhaly mu po ní zelené ohníčky, asi se bál o límeček. Až úplně u něj přestal být oddělitelnej obrys jeho a tý lampy. Blesklo mi hlavou, že jsou ty lampy vlastně plynový a při zpětným pohledu byla najednou celá ulice plná takovejch zelenejch lamp-elegánů. Obešel jsem ještě tři holčičky, co jsem se s nima kdysi dělil o čokoládo, pak pár lidí co bych se s nima podělil rád dneska a doufal, že za rohem už je konec města. Ale byl tam vrt toho zelenýho plynu a ž za nim kus lesa. Měl jsem furt plný ruce úděsně těžkejch slovníků, ale donesl jsem je až k tomu posedu, že se rozhlídnu zvršku okolo. Místo toho ale ten bledej mizera začal drnčet. Tak jsem šel vstávat, ale furt mi to neni jasný, nebyl jste tam už někdo taky?
|
|
|