SOUSEDOVY HRUŠKY

Ráno, jak rozhoupané zvony

Vyšplhalo na věž se kostela

Břízy kroutí hlavami nad posedlostí větru

A sousedovy hrušky, jak odlité ze zlata

Padají hlučně na cestu

Tříští se o ni a už nejsou boubelaté

Jsou plné včel omámených jejich sladkou vůní

Prababička vyhrabuje je čagánkem zpoza plotu

A babička se směje

Co na to prý poví velebný pán

Vítr vypůjčí si cíp stařenčiny sukně i něco stříbra vlasů

Nabere hrst slov jí od úst

A i malé dítě mohlo by hrát si v tom tichu

Když velebnou víru zašeptá:
Do padesáti korun krádež není

Říkal jí to velebný pán