DŘEVĚNÁ

Vyrostl z mlhy stůl
je pevný
pod stolem se teplo s tichem mísí
Sudička nad kolébkou visí
dávala zrní, mléko -
- nechtěli
dávala volnost větru -
- nesměli
dávala plodnost, mízu -
- smáli se

I kdyby pomřeli
i kdyby jednou ranou
(ať sekerou, ať slovem)
přijali bolest nevídanou
ve vínku vždy jak ve skleníku
chtěli by
vypálit něžně trávu nevítanou
rozhodit pod stůl vše, co ubránili
a do kolébky zasít zbytek síly

V rukách a v srdci jako ve skleníku
s úsměvem klanějí se kroucenému lýku
Poklona, krásná viselko
poklona, stole s kolébkou
poklona, dome bez krovů
poklona, loďko s duší buku
přirazíš někdy k ostrovům?


září 1996