|
|
 |
Song pro osamělé ženské Autor: ouvej (Občasný) - publikováno 25.9.2003 (08:21:37), v časopise 28.10.2003
|
|  |
Ráno jsem se probudila
jak by mě zabili
za stromem číhal
a do domu mi lez
vylámal zámek
možná rozbil sklo
výkladní skříně
byl to možná ten
možná jiný, šest let
dvanáct let, skrz naskrz
proťapaná ťápotama
veliký slimák, leze v trávě
a všude zanechává
tak krásnou stříbrnou stopu
to jenom zblízka páchne
a co je komu po počtech
po leštěnkách na nábytek
Bistrolech, Cifech
a co je vlastně mně
po hrůze, že ráno
cítím jenom děs
z muže? Ráno ty sny
pokrytecky vyčešu
do drdolu dámy odvedle
to abych byla stejná.
A tam, kde přečouhne
jediný vlas
zbaběle je
ostříhám.
Jsem přece žena.
|
|
|