|
|
|
Krutý sen před pěkným dnem Autor: Jiří Žák () - publikováno 5.11.2000 (20:57:51), v časopise 6.11.2000
|
| |
Nic mě tak moc neokouzlí,
jak Ty tvoje oči.
S nimi nikdy nezabloudím,
když vše se se mnou točí.
Mám Tě líbat, nebo jen tak stát.
Mám si zpívat, nebo se jen smát.
Co to zkusit najednou, políbit Tě,
a v duchu radostí se smát, že objímám Tě?
Jde to hezky, proč se bát,
proč se dívat, jen tak stát?
Když mám Tě přece tak moc rád.
A Ty mě ... taky
S Tebou ani nejsou na obloze mráčky.
Všude, kama jdeš, slyším zpívat ptáčky.
A všechno kolem krásně hřeje životem,
jak moc rád já chodím s Tebou,
ve dne v noci, deštěm mlhou,
parkem nebo městem, hezky krůček za krokem.
Kde to jsem a kde jsi Ty?
Všechno kolem,
jako bych nikdy předtím neviděl.
Stromy, slunce, vše je pryč,
celý svět teď oněměl.
Kde jsi?! Volám ze všech sil,
jsem jak ve zlém snu.
Už abych se probudil,
měl Tě zase zpět,
lásce, pro kterou jsem žil,
znova v tvář chci pohledět.
Zdá se, že jsem zabloudil,
není to jen sen.
Už dávno jsem se probudil,
silnou touhou vyjít ven.
Abych silným nádechem
vzal zas do plic nový den.
A tím dechem opojen,
řekl bych já všem,
že jsem s láskou spokojen,
Že zdál se mi jen sen.
|
|
|