|
|
|
WOT IZ D MEJTRIKS? Autor: Viktor Csisztics () - publikováno 25.11.1999 (13:59:54), v časopise 25.11.1999
|
| |
|
Wot iz d Mejtriks?
Sice asi trošku s křížkem po funuse, ale přece se ptám. Bři
(rozuměj bratři) v (digitálním) triku, Larry (1965) a Andy (1967) Wachowští
(dovolte mi to počeštění jejich příjmení, které ostatně samo naznačuje
slovanský původ jejich rodu, ještě podpořený faktem, že se oba narodili v Chicagu,
výspě slovanských přistěhovalců ve Státech) si to sami napsali a když už byli u
toho, sami si to taky zr(ežír/ýž)ovali (rozuměj zrežírovali AND zrýžovali -
ještě nezaručeno). A že toho mají za sebou, aby si troufli takovouhle věc, že
ano...?
Velmi slibný akční rozjezd nám dá ochutnat
trošku toho sladkého, co přijde i trošku toho ještě sladšího, co se teprve
vysvětlí. Asi to zatlačím dál, než to samotní bři W. mysleli, když si udělám tu
radost, že si dovolím vyložit hned první třešničky na dortu, které se objevily už
v této úvodní sekvenci, ale pomoci si prostě nemohu. Trinity (ó, srdíčko mé plesá
nad symboličností toho jména - to be continued and explained...), ta odjinud, je
vystopována podle telefonního hovoru, který vede s tím druhým odjinud, s Morpheem
(myslím, že rozumím), o tom třetím odsud, o Neovi (hurá, 'dyť je to jasný jako kop
s otočkou), pardon, o panu Andersonovi, hned pod úvodními titulky. A my, divící se
diváci, jsem vtaženi do děje právě skrze jednu číslici z onoho telefonního
čísla, dobíhajícího na monitoru telefonního traceru. A teď to přijde: ta číslice
je nula. Nula, která se nachází i v obou číslech pokojů, v nichž se nám na
začátku filmu naši mladí objevují. Trinity je v pokoji číslo 303 a Neo v pokoji
101. Nula v obou číslech by se dala vidět jako ta mejtriks (rozuměj májové triky -
na oblouznění všech mladých :-)), no, jako ta umělá realita. Pak se symboličnost
obou čísel naplňuje: Trinitino jméno je vlastně vyjádřením situace filmu (tedy ale
až po atentátu zrádce Cyphera), stojí zde tři proti třem, totiž Morpheus, Trinity a
Neo proti Agentovi Smithovi, Agentovi Brownovi a Agentovi Jonesovi, přičemž
prostředím souboje je jim ta nula, ty májové triky. On nám to ostatně podsouvá již
sám hlavní poster k filmu, hm, že ano. Neovo, pardon porát, páně Andersonovo číslo
je pak zase vyjádřením děje části první, totiž že je sám proti sobě. No jo, už
slyším všechny ty, co mi pošlou mejla, že už to tak (ve Státech) chodí, že se tam
číslují dveře trojmístně, přičemž první číslice je vždy číslo patra a že
si ty blufy o nule a protivínství můžu strčit někam. Ale ten zbytek mi nevymluvíte!
Tak a teď ta jména:
- Morpheus, ten nedostižný,
nepolapitelný, se tak jmenuje, protože, jak mnoho z nás jistě ví, morphing je
tvarování, takže když se někdo tak jmenuje, tak asi to xakru bude umět i sám se
sebou, ne? Uniká svému nepříteli neustálou změnou tvaru (rozuměj identity atp.).
Krom toho je to taky jména řeckého boha snů, který se lidem objevuje ve snech v
lidské podobě. Že by to byl tedy snílek?
- Trinity je, jak už bylo ostatně
naznačeno, doslova trojice. Tady se asi nevyhneme těm biblickým vykladačům, i když
bych se tam tak nehrnul. Až tak svatí zase nejsou. A proč by měla zrovna ona sloužit
svým jménem k zastřešení všech ostatních?
- A do třetice všeho dobrého i toho druhého je tu
náš Vyvolený (rozuměj: anglicky The One), náš Neo.
Už to vidíte? No přece přesmyčka písmen, ten jediný, ta naše hvězda, ta jednička
je to. Sice se tu znova podsouvá bible, ale že by to byl Noe, to teda taky nevím. Když
už, tak ten Spasitel.
- Poslední jméno, které se zdá být biblické, je Cypher,
ten zrádce, budoucí pan Reagan, který chce být "třeba herec (!!!)". Jeho
jméno je ale biblicky dešifrovatelné až teprva po jeho zločinu, je to totiž padlý
anděl (Lu)cipher, což zpětně staví Morphea do role Boha a ty ostatní do role
andělů poslů.
- K bibli také ukazuje jméno bájného města, kam se
snad naši hrdinové dostanou někdy v budoucnu, podzemní město Sión,
jehož jméno je shodné se jménem hory nad Jeruzalémem a které dalo vzniknout názvu
hnutí za znovuustavení židovského státu, hnutí sionismu. To vše by pak sedělo na
dějinný obraz Židů jako Bohem vyvoleného a zároveň zkoušeného národa.
Odkazy ve filmu:
Ale zpět k těm odkazům na začátku. Pan Anderson
se podle mne jmenuje tak, jak se jmenuje, neboť jde o vědomou poklonu směrem k našim
starým známým agentům z Akt X. A proč nepolechtat to dráždivě
nejisté rozhraní mezi realitou a fikcí (zde: májovými triky) tím, že dáme hlavní
postavě občanské jméno představitelky naší oblíbené Scullyové. Na Akta X také
odkazuje formulace odpovědi na onu Otázku, kterou Neovi poskytne Trinity, řekne něco
jako "The answer is out there.", což je jen obměna
trademarkového sloganu Akt X "The truth is out there."
Další, velmi výmluvný a později hned dvakrát
zdůrazněný, odkaz je na klasiku všech klasik, byť trošku pro ty menší, ale kdo
nebyl malý, hm, že? Napsal ji Lewis Caroll a v jejím titulu stojí v
češtině sousloví Říše divů, anglicky pak Wonderland. Právě
slovo wonder myslím stojí v základech (sci-)fi literatury, protože označuje stav
mysli čtenáře, jemuž jsou vyjevovány nové souvislosti a "fakta", ba co
víc, nové světy. O to větší je pak tento jejich údiv, je-li toto zjištění tak
dalekosáhlé, jak nám to například bři W. předestírají. A tak pobídka "Follow
the white rabbit" je jistě nápadem nejen zápletkutvorným, ale jistě
nabalujícím hromadu dalších, v dětství kořenících, zážitků čirého údivu.
V tom, co napíši teď, budu asi sám, ale mám za
to, že už tady pro mne začalo to kouzlo nechtěného, pro něž se mi tento film
zastavil někde napůl cesty. Přišlo pro mne s připomínkou slavného a často
opakovaného vtípku z britské komediální sci-fi série, začínající knihou
Stopařův průvodce po galaxii, kterou mimochodem docela zdařile zfilmovala BBC (i když
jen ve studiu) a myslím, že ji uvedla i ČT. Byla to ona Otázka, The Question.
Ta v knize zní nějak takto: "Jaký je smysl života?" a
odpověď, které se našemu absurdnímu hrdinovi dostane od nějaké nesmírné
vesmírné autority, zní: "42." Otázka, která vytáhla
našeho hackera Andersona ven ze jeho hackerské ulity, stojí v titulu tohoto článku.
Pro mne však znamenala vzpomínku na tento absurdní a ironií sršící nápad z této,
doufám, kultovní série a onen čertík Bertík ve mě už čekal, až bude moci
vypuknout ven. A bohužel to netrvalo dlouho a v sále plném studentů techniky (rozuměj
potenciálních scifistů) jsem nebyl sám.
Posledním velkým a dostatečně čitelným odkazem
byl odkaz na Vetřelce a s ním spojené (nápadité) tahání za nos na
téma “co je teda skutečnost a co sen?” pomocí probuzení z noční můry a
jejího následného popření.
Ještě něco k ději:
Takže malá domů ve formě vzdání holdu hlavním
modlám současné audiovizuální sci-fi se povedla a vzhůru do děje! A ani tam se
nestačíme divit (v tom scifistickém smyslu slova). Skvělé nápady s celou historií
ovládnutí Země roboty, báječné setkávání Morphea s Neem v prostředí cvičných
programů, uvěřitelné motivace a nápadité dialogy. Tedy, bohužel, až na ty
soubojové. Nic proti soubojům samotným, ale ty pózy, ty pózy, které Keanu Reeves
zaujímá, ty bolí. Kdyby jej aspoň oblékli do něčeho plandavějšího. Lze si jej
prostě představit spíš za monitorem počítače než v aréně, kostěje jednoho
nesmrtelného. Ano, je to tak. Keanu Reeves se nehodí na tyto role, prostě mu to
neuvěříme. Člověk sice dost dlouho mhouří oči nad některými akčními scénami,
ale přece jen jsou to speciální agenti, že, takže se těm kulkám prostě vyhnou. Ale
to by bylo, aby nebylo všeho moc, čeho je příliš. Ta kanonáda, připomínající
zlaté doby Predátora a mícení pralesa za účelem stavby dálnice, pardon,
zneškodnění vesmírňana, je už přes míru únosnosti našeho zdravého vědomí a
svědomí. A tady také končí výčet slabin tohoto filmu a začíná výčet těch
pozitiv, uf.
Tak například: soupis tzv. memorable quotes neboli
pamětihodné hlášky na frekventované internet movie database (hodnotilo jej tady přes
20 000 diváků) čítá celých 6 (slovy šest) "pagedownů"! Dialogy jsou tady
skutečně propracované. jeden za všechny: Trinity, než prožene agentovi Smithovi
hlavou kulku, mu suše oznámí: “Dodge this!” poté, co se dostane
do situace, kdy má nad Neem navíc a hlavně po ukázce jak se umí vyhýbat kulkám.
Nebo nápady typu únik z matrixu skrze telefonní linku. Popřípadě nápad s
pěstováním lidí jako zdroj energie pro fungování strojů. Triky (ne ty májové)
jsou taky obstojné: momenty zpomalení, ustrnutí ve vzduchu, celé sekvence s
robotickými chobotnicemi, tréninkové programy... Choreografie soubojů připomíná
výchovu počítačovými combat simulátory Street Fighter a Mortal Kombat. I
kameramansky je se tu na co dívat. V paměti mi stále vězí nábojnice, padající z
vrtulníku nebo záběry shora na podlahy s různými vzory.
A něco pro fandom na závěr: oba bři jsou ti na
plošině za oknem kanceláře šéfa, když pan Anderson dostává sprduňk. A já jsem
si říkal, proč to tam je! Takže bráchové, jen houšť a hloub!!! Už se těším na
váš další kousek.
A tady je odkaz na tu stránku
na imdb s těma memorable quotes.
A tady máte oficiální stránku filmu (dovolili jsme si převzít
pozadí)
|
|
|