aq. BoBB (Občasný)

Mas pravdu, svuj denik bych nikdy nezverejnil. Tohle pisu skorem dva roky v extremne nepravidelnych intervalech. Deniky se to jmenuje proto, porotze prave v nich jsou obsazeny utrzky. Ale spise me nepada otazka, davas takovy bodovy skor za to co jsem napsal, nebo spise za to, ze jsem se rozhodl pro tuhle formu. Bobre, nebud tak konvencni ... A zkus trosku vystoupit z kruhu - znam te trosku jinak.

mmj. S tim panem Borgem nesouhlasim. Mysleni je totiz odrazem obrazu skutecnosti. Bez skutecnosti neni mysleni. A pokud to vezmu z tveho uhlu pohledu - tohle je vymyslene. ;-)  

j'en ai marre (Občasný)

Ahoj. Dávám body za to, že mi nepřijde nijak avantgardní, natož umělecké publikovat svůj deník. Navíc mám dost opačnej vkus - podle mě je totiž umění tvorba. Totiž, že něco tvoříš, něco nového a ne jen opisuješ cos zažil. A pokud jde o obsah - jaký to má pro mne smysl? Moc měnezajímají tvoje problémy. Asi tak.

Já myslím, že myšlení není obraz skutečnosti. Tohle je moc jednoduché a už o tom nějaký ten pátek píšu a přemýšlím. Je to mimochodem to, co neustále vytýkám zejména místním poetům. Mám pocit, že v mém textu Slovo tvořivé jsem o tom psal. Spíše je to tak, že skutečnost je výtvor myšlení a to zcela mění situaci v mnoha ohledech.

Nemám pocit, že bych byl konveční (neb co jest konvečnějšího dnes než předvádět další trapný "striptýz", máme celou brakovou memoárovou literaturu - je to málo???), natož v kruhu.

Můžeme samozřejmě diskutovat o tom myšlení jako obraze skutečnosti, to já rád. Dovol mi v tom případě odkázat na mé zde publikované úvahy (z poslední doby Kartografové provokatéři).

aq. BoBB (Občasný)

Tak bud nectes to co napisu, nebo nerozumis... Tohle co jsem napsal te nenuti cist me problemy, protoze tohle nejsou skutecne veci, jsou VYMYSLENE!! Kdyz te v tom pripade nezajimaji "me" a cizi problemy. V tom pripade ti dam radu - necti poesii, beletrii... Cti jen odbornou literaturu. Protoze ve sve podstate vse co cteme by se dalo shrnout pod pojmy problemy jinych. Jde jen o formu podani... Ne?!

Takze, jde jen o formu a nazev. Ve sve podstate jde jen o to, ze kdybych to nazval jinak nez Deniky P., tak neni co resit. Nezlob se na me, ale tohle ja povazuji za mysleni konvencni, uzavrene v kruhu, nebo spise nemravnym omylanim neschopnosti cist mezi radky. V poslednim pripade kdyz uz ne mezi radky, tak neschopnost precist si a akceptovat vyslovene. Jak kdyby jsi v tom chtel najit neustale neco zkazeneho - honba za vlastni pravdou? To snad ne?!

j'en ai marre (Občasný)

Ahoj. Přečetl jsem si to ještě párkrát a fakt mi to nic neříká, byť jsem se tedy spletl a pokládal to za "striptýz" (nediv se, je to tady na totemu dost zvykem a já mám na to pifku). To ale nic nemění na tom, že mi tenhle styl psaní nesedí. A iž vůbec mi nesedí tvůj styl diskuse. Tak zaprvé: ano, jest umění číst mezi řádky, stejně tak jako PSÁT MEZI ŘÁDKY - ta část se ti tentokrát vyhla. A za druhé - děkuji za poučku o beletrii a poesii, ale asi zůstanu u svého vkusu. ASi budu radši dál číst Kunderu než Bukoeskiho, budu znovu listovat V Dostojevského Zápiscích z mrtvého domu - tam totiž vycházel ze své zkušenosti, ale napsal to tak, že student sociologie v roce 2002 je z toho na větvi a šahá po Foucaltovi. Přihodím již zmíněného (a tebou zkomoleného, že by vtip? Ehm.) Borgese a jeho českého vyslance Ajvaze. Atd - nebo chceš můj čtenářský deník, milý autore? Za třetí: máš pravdu, lidé (i já) píši o problémech. Pokládám za slovíčkaření, ale opravím svou větu: nezajímají mne TVÉ OSOBNÍ PROLÉMY. Abych se začal zabývat něčím problémem, musí mě přesvědčit, že se mě to týká - a to se tobě (byť je to vymyšlené) nepovedlo. Nevzbudil jsi zájem ani o "hrdinův" léčebný pobyt, Janu atd. Za čtvrté: jak daleko se dá jít v oddělení formy a obsahu? Jako čtenář fascinovaný McLuhanovským pojetím médií mám dobré důvody si myslet, že moc daleko ne. A konečně za páté: samozřejmě ani odborná literatura (tedy ta část se kterou pracuji, tedy humanitní) není prosta osobnosti autora a jeho zážitků. Píše o tom Merton a týká se to i zdánlivě chladně nelidského Maxe Webera a z novějších třeba Ritzera. O své konvečnosti a tvé avantgardnosti si myslím své - jestli o tom chceš diskutovat, klidně. Ale předvěd trochu lepší práci než v minulé poněkud horké a nesmyslné reakci, která (mimochodem) se zvela vyhla zásadní otázce (alespoň pro mne je to tedy zajímavý problém, haha) o povaze vztahu myšlení a skutečnosti. Samozřejmě, že si o tomhle speciáloně rád podiskutuji, neb to tvoří jednu z os mého myšlení.

Nezbývá tedy než doufat, že místo úvah o literatuře, kterou bych já měl číst a způsobu mého čtení, bys měl raději napsat lepší pokračováni - a já pak rád napíšu: "Tak sorry, dostal jsi mě, ten začátek se nezdál, ale jak jsi to potom rozehrál, to je kouzelné...". A rád také budu číst tvé příspěvky k diskusi, které nebudou mentorské (neb momentálně těžko pro mne budeš autoritou, haha), ale promyšlené a upřímně se snažící dobrat se jádra problému, které podle mne je právě v tom zapeklitém vztahu myšlení a skutečnosti (a já ještě dodávám jazyka, jak ukazuji ve Slově tvořivém).

S pozdravem

"nemravný, natvrdlý" Bobr (zcela bez schopnosti číst mezi tvými řádky).

Samozřejmě v konvečním kruhu, chceš-li kruhové konvenci.

aq. BoBB (Občasný)

Milý Bobře,

Když jsem si přečetl, tvou poznámku, která mě donutila se zamyslet, napadlo mě, kam tohle všechno vede, o čem to teda vlastně je a proč takové věci řešíme. Během toho jsem si vzpomněl na ten citát Braň pravdu, chraň pravdu, hledej pravdu atd.. No, jo, ale kde ji člověk má hledat, když se vzájemně míjíme už jen v námětech diskuze. Mám totiž pocit, že po tvé poznámce se začínáme míjet v zásadních otázka a bodech. Ty mě stylizuješ do role mentora, následovně si dáš akademický odstup, a vzápětí presentuješ svůj čtenářský deník, včetně odvolání na svůj obor.V některých směrech mi připomínáš Willa Huntinga, z Dobrého Willa Huntinga. A stejně jako Robin Williams se ptám, co je ale z tebe? Co vymyslíš ty? Místo eklektického argumentování, přebírání cizích myšlenek a kompilování je do argumentačních celků. Proto teď trošku jinak. Uspořádáme styl diskuze, neboť z akademických odstupů se mi dělá zle… odpusť, pokud si získal pocit, že ti chci něco vtloukat do hlavy, nebo tě do něčeho šroubuji.

Základní úskalí je v tom, že chci po tobě, abys rozlišoval, to co je psáno v textu Deníků, a zároveň co je psáno v poznámkách. Nevím, jestli to rozlišuješ, nebo je to tak nečitelné, ale budiž. To co čteš, nejsou Mé problémy. Neboj své problémy ti nenabízím, zřejmě je to velké nedorozumění, nebo tvá forma obrany otevřít se něčemu jinému, než je zažité? Za druhé TOTO není můj soukromý deník, ale to už jsi snad pochopil. Za další, tahle část je stará přes 4 roky, možná déle, jsou to mé prvotní literární pokusy, za kterými stojím. Proto když mi je někdo napadne, budu je bránit, přirozeně. Takže pokračování už jsou napsány několik let. Za další jsem rád, že tě to takhle zaujalo a že nad tím tráviš tolik času. Těší mě to a zároveň mi to lichotí. Pana Borgise jsem nečetl, zmínil jsem ho jako reakci na tvůj první příspěvek. Za další odmítám myšlenku že bych snad měl být pro tebe autoritou. Je mi 21, tobě 22, nezlob se na mě, ale opět šroubuješ něco co nikde není…

Pokud tě nezaujal text beru to, akceptuji, ale myšlenku že je laciný, exbicionistický, striktně omítám. Za prvé je snadné plesknout tohle, ale složitější obhájit. Pokud ti pak dále něco vadí na nahotě, nebo otevřenosti striptýzu, je to tvoje věc, ale schválně ji vyhledávat a snažit se ji trestat, mi přijde křesťansky dogmaticky úchylné. Pokud máš dojem, že tohle šroubuji pro změnu já, asi máš pravdu, protože tohle mi z tvých poznámek vyplynulo. Tak o čem to tedy hernajs je?

Pak jsi zmínil že jsem nereagoval na otázku vztahu myšelní a skutečnosti. Nereagoval jsem na to, protože v rámci diskuze, která prozatím proběhla mi to nepřišlo to nejzásadnější na co jsem chtěl reagovat. Tak snad později…. Ale neboj, vrátím se k tomu. Zásadnější mi kupříkladu přislo to, že jsi zhodnotil formu – čili deník a né samotný obsah. Ehm, promiň, zhodnotil jsi ho jako laciný… tvůj názor. Je to, jak kdybych odsoudil tebe, za to jak vypadáš, a ne za to co plodíš. Jednodušeji, zhodnotil jsi knihu dle obalu, a na to jsem háklivý pro změnu já. Ale tohle už je více méně jen a jen o mě, a tebe přeci mé problémy nezájimají.
Teď se vrátím ke vztahu myšlení a realitě. Domnívám se že mezi těmito složkami funguje symbióza, myšlení je odraz reality, protože realita nabízí myšlení podněty. Myšlení a fantazie ten obraz přijme, zpracuje a přenese zpět do reality. Proto zastávám názor že realita je neméně zajímavá jako myšlení. Jedno následuje druhé a jedno se bez druhého neobejde. Poskytnu krásný příklad z psychologie – Pokud dítě během svého vývoje nemá dostatek podnětů ke svému rozvoji, tak se v mozku nevytvoří dostatečný počet synoptických vazeb. Což, zjednodušeně řečeno, vede k tomu, že v budoucnu jedinec nebude schopen dohnat deficit, a produkovat produkty (myšlenky)stejných kvalit, jako jedinec, který těch podnětů z okolí měl dostatatek. Za další, pokud myšlení nefunguje v souladu s okolím, jedná se z největší pravděpodobností o poruchu – viz. schizofrenie. Může se to zdát příliš zjednodušené, ale osobně nemám potřebu plácat se v tomto začarovaném kruhu, které nemá řešení.

Takže milý Bobře, tímto bych ukončil tady tohle a jako přídavkem přidávám pokračování deníků. Zdar a sílu při hledání absurdna…