Ležel na mé relaxační pohovce a mlčel. Jen mu občas škubnul spodní ret. Muž, asi čtyřicetiletý s těkavýma očima a s třesoucím se hlasem. Bylo na něm vidět, že poslední dobou dost zestárl.
„Když vám odmítl tu poslední sbírku, to už bylo po tom křtu, nebo před ním?"snažím se získat zpět jeho pozornost.
„Přitom to byly takový komerční nesmysly, pane doktore.“
„Vždyť jste říkal, že komerci nesnášíte?“
„Ne, vy mi nerozumíte, ta její knížka byly komerční nesmysly.“
Zapisuji si to a přemýšlím, jak ho uklidnit. Při poslední větě už zase natahoval.
„Nepřemýšlel jste, že byste toho psaní nechal? Vždyť je spousta aktivit, které vás mohou stejně dobře emocionálně uspokojit. Malování, fotografování, nebo můžete třeba točit i filmy, dnes to není žádný problém. Máte kameru?
„Psaní je pro mě všechno. Jsem fakt dobrý. Navíc se věnuji i vědecké práci. Estetika a tak.“ Pozoroval jsem, že když hovořil o své činnosti, výrazně se zklidnil.
„Tak proč tedy pořád dáváte svá díla tomu nakladateli, když vás tvrdošíjně odmítá? Zkuste to jinde.“
„Zkoušel jsem to všude, pane doktore. Básně dneska nikoho nezajímají. Každej chce jen zboží, komerci, mekdonaldy a to já psát nemůžu, chápete. Pane doktore, já bych za to vydání byl schopen i zaplatit!“
Tohle by mohl být klíč.Věděl jsem, že není sice nijak bohatý, neboť za mé konzultace platil s dost velkým zpožděním, ale jestli je ochoten zaplatit za vydání svých básní, tak by mohl být vyléčen. Dohodli jsme termín příští návštěvy a rozloučili se.
„Tak mám pro vás dvě zprávy. Jednu špatnou a jednu dobrou“, vítal jsem ho už mezi dveřmi, „ posaďte se.“
Naučen z minulých setkání si rovnou lehl.
„Ta špatná je, že pan nakladatel vám to nevydá, ani když mu zaplatíme, ale mám pro vás dobrou zprávu. Budete moct publikovat bez omezení, redigovat, psát odborná pojednání, vědecky pracovat. Budete moct tu vaší estetiku i vytvářet. Koupil jsem pro vás literární server, pane Verner!“