POVÍDKA
Václav Hejna
Zvláštní, zapni si hudbu, jakoukoliv a nech plynout
myšlenky tak, jak do hlavy samy přichází a zase z ní odchází. Znáš
skupinu Cramberries? A to je jedno. Holé kopce a nikde žádné stromy. Irsko, odtud
skupina pochází. Nikdy jsem tam nebyl, ale líbí se mi Keltská hudba. Stačí
jen nechat plynout myšlenky a pozorovat krajinu. Jen holé kopce a
docela zima. Je to nádhera, stojím skoro na tom nejvyšším. Jen tráva
a kamení. Dole teče nějaká řeka a neslyším jak hučí, je moc daleko. Někdo
zpívá nádhernou písničku. Právě teď.
Bolí mě nohy, tak si sednu na jeden velký kámen. To
je nádhera, říkám si. Chtěl bych tady zůstat a na tu krásu se dívat. V
noci si lehnout a ráno se probudit a celý den se dívat na ty nádherné
holé kopce. Daleko od lidí. Říká se, že kdo je blíže nebi je i blíže
Bohu. Copak by mi chtěl asi říct. Možná bych ho mohl poslouchat. Nic, slyším
jen hlas svého srdce. Zůstaň, je tu krásně. Když to říká srdce, asi
bych tu měl zůstat. A rozum? Blázníš? Tady je zima a ze samoty zblbneš. Ale
ta nádherná hudba, nádherná krajina. Ne, nemůžu jí opustit. Srdce, když
jí miluješ, zůstaň zde. Poznal jsi krásu, kterou jsi tak dlouho hledal.
Rozhlížím se, teď je ticho. A zase začala hrát
hudba. Když půjdu dolů, tahle muzika zmizí. Ten hlas. To je nádhera. Ta
krajina je snad čím dál tím více krásnější. Nikdy v životě jsem nic
takového neviděl. Viděl jsem jen ošklivé a špatné věci. Poslouchal
ošklivou hudbu se špatnými texty. A nyní jsem Bohu tak blízko. Hvězdy
svítí tak nádherně, jak nikde na světě. A zase dohrála hudba. Z dálky
sem doznívá zvuk kytary. Někdo zpívá, ne. Krásná melodie, je to jen
několik slov. Pomalá písnička. Nade mnou hvězdy a ta melodie dohromady. Vzpomínky
na těch několik krásných dní, které jsem prožil. Bylo jich jen hrozně
málo. Proč já musel prožívat tolik špatných chvil, a potkávat špatné
lidi. Proč jsem dříve neobjevil tuhle horu s tak krásnými melodiemi
a hvězdami?
Srdce se mi rozbušilo, chtělo ven. V očích slzy
a smích zároveň. Že bych konečně pochopil, kdo jsem? A zase ticho. A
zase nějaká melodie.
Lidé, někteří zavírají oči a představují si nádherné
chvíle, ale potom se probudí. To přece nejde. Sen není realita. Ve snu
nemusím na nákup, do práce. Ve snu nepotřebuju peníze, tam je o mě
postaráno. Země přece ale mohla uživit spoustu lidí. Nemuseli se dřít. Já
vlastně potřebuju novou televizi, tamta je už stará. Jo, v nedalekém
marketu ji mají o dvě tisícovky levněji. Co to zase dělám?
Jsem na kopci, holém kopci, žádné stromy. A zase
nová písnička. Pomalá a znovu ty hvězdy a být tak blízko pánu Bohu. Bylo
by krásné zařídit si doma krásný výhled. Na stropě velký obraz holých
kopců. Aha a to domácí kino a poslouchat tuhle nádhernou melodii. Pustit
si historický film o Keltech. Ten zvuk, to je nádhera. Slyšel jsem
to u jednoho známého. Ale svět je stejně krásný.
Bůh mu řekl: Sejdi dolů a řekni lidem, že je krásný
holý kopec a nejsou tam žádné stromy. Pověz jim o místě, kde jsi ležel. Řekni
jim, co si zde vymyslel a na co si viděl. A jakou melodii poslouchal.
Existuje prý jeden Bůh a jedna duše. Duše je
rozdělena do těl. Lidé si jí rozdělili. Rozdělili si i Boha. Bůh je
dobrý, vymyslel jak si mám zařídit pokoj. Bůh mi dal poslechnout melodii. To
je takl nádherné, že jí složím a lidé ji budou poslouchat. Nazvu to
Boží melodie. Klekl jsem si na kolena a pomodlil se.
© Václav Hejna 2002
Zpět na obsah
|